Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Dolní Rozsíčka byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci vodovodu, který byl v nevyhovujícím technickém stavu. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červenci až září roku 2012.
Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci 3 profilů (P1, P2, P3). Profil P1 byl dokumentován v délce 1,5 m. Na uloženinu jílu nasedala jílovitá hlína, která obsahovala kvalitní redukční keramiku datovanou do 14. – 15. století. V souboru byl zastoupen jeden okraj hrnce a zlomky těl nádob (4 ks). Následovala uloženina písčitého jílu s jedním zlomkem keramiky ze 14. až 15. století, kterou překrývala písčitá hlína s glazovanou keramikou datovanou do 17. až 18. století (1 ks). Situaci uzavírala vrstva travního drnu.
Profil P2 byl dokumentován v délce 1,5 m. Na písčitý jíl nasedala kulturní vrstva jílu překrytá písčitou úpravou povrchu terénu. Následně se ukládala vrstva organogenního charakteru tvořená jílem s redukční keramikou ze 14. až 15. století (5 ks). Na její povrch navazovala uloženina jílu o mocnosti 40 – 50 cm s keramikou datovanou do 15. století. Její povrch byl upraven vrstvou středních valounků, která tvořila lokální pochozí úroveň terénu. Následovala uloženina písku s keramikou z 18. – 19. století (1 ks), do které se zahluboval recentní výkop pro inženýrské sítě vyplněný písčitou hlínou. Na povrchu terénu byl travní drn.
Dolní Rozsíčka, profil P2 od JV, detail.
Profil P3 byl dokumentován v délce 2,5 m. Na jílové podloží nasedala navážka písčité hlíny s glazovanou keramikou datovanou do 17. – 18. století. Následovaly podkladové konstrukční vrstvy pro vozovku. Výzkumem bylo zachyceno geologické podloží tvořené jílem (profil P3). Na profilech P1 a P2 byly dokumentovány vrstvy s keramikou datovanou do 14. – 15. století. Uloženiny 101 (P1) a 116 (P3) obsahovaly keramiku ze 17. – 18. století. Vrstva 106 (P2) obsahovala keramiku datovanou do 18. – 19. století. Nejdůležitějším dokumentačním bodem se jeví profil P2, na kterém bylo zachyceno středověké souvrství, kdy na kulturní vrstvu (111) navazuje hygienická úprava povrchu pískem (110). Následuje vrstvu nečistot organogenního charakteru překrytá výrazným nárůstem terénu cca o 50 cm. Posléze došlo k úpravě povrchu lokální dlažbou či komunikací z valounků.