Prostor archeologického výzkumu se nacházel v katastrálním území Polnička, okres Žďár nad Sázavou, kraji Vysočina. Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán záměrem investora vybudovat kanalizaci a ČOV v obci Polnička.
Obec Polnička byla založena někdy před rokem 1293 žďárským klášterem. Polnička patřila mezi nejstarší střediska železářské výroby na Vysočině. Stály zde i mlýny a pila. Všechny provozy poháněla voda z kaskády rybníků Velké Ďářko, Železny, Stříbrný, Hamerský a Nový Hamr. Hamr je doložen už v polovině 14. století, později zde byl i cánhamr pro výrobu tyčového železa. Od roku 1653 zde stály dvě vysoké pece, ke kterým patřila kuplovna, puchýř a hospodářské budovy. K vytápění se používala rašelina, která se těžila v blízkém okolí. Od roku 1838 vyráběly zdejší válcovny (walzwerk) koleje pro státy střední Evropy.
Obr. č. 1: Kresebná podoba tvrze, autor: Občan obce Polnička.
V Polničce stála i tvrz (obr. č. 1), o níž jsou první písemné zmínky z roku 1616. V roce 1647 byl švédskými vojsky vydrancován Žďár nad Sázavou společně s okolím. Za škody, které město utrpělo, bylo odškodněno darováním tvrze v Polničce, která byla zabavena současnému majiteli, Vavřinci Vysockému. Žďárští měšťané darovanou tvrz věnovali bývalému hejtmanu žďárského kláštera Augustinu Lejskému z Rosenpachu z vděčnosti za jeho finanční pomoc a jazykové schopnosti, které využil při jednání s cizími vojsky. V současné době je již tvrz zbořená a na jejím místě stojí dům č. p. 7.
Pro vzorkování archeologických situací bylo v předstihu před stavbou kanalizace vytýčeno 7 sond o rozměrech 1,5 × 1,5 m v ose průběhu plánované kanalizace. Později byla v průběhu výstavby kanalizace zdokumentovaná pozitivní archeologická situace ve výkopu 1 na řezu 28 v délce 2,5 m. Bylo zvoleno pravidelné rozmístění sond se zahuštěním v prostoru kolem bývalé tvrze.
Nejhodnotnější nálezy (kachlů) pocházejí z výkopu č. 1. Jedná se o větší část ČVS (čelní vyhřívací stěna) na které je zobrazen motiv rytíře na koni, který se účastní turnaje (obr. č. 2). Turnajovou tématikou na kachlích se v našem prostředí objevuje již ve 14. století. Během druhé poloviny 15. století stoupá obliba této „kratochvíle“ a společně s tímto trendem dochází k častějšímu používání turnajových motivů na kamnech, a to nejen ve šlechtickém, ale i v měšťanském prostředí. Do našich zemí se postupně navracel rytířský ideál, který byl během husitských válek značně utlumen. Po odeznění česko-uherských válek našla domácí šlechta v turnajích značné zalíbení. Nejstarším a zároveň unikátním nálezem tohoto druhu je dvojice kachlů z hradu Kyšperk, jejichž zadavatelem byl pražský biskup Jan IV. z Dražic v rozmezí let 1335 – 1343. Vyobrazení na kachlech vypovídá o královském původu obou zobrazených soupeřů, Přemysla Otakara II. a Rudolfa Habsburského. Další kachle s tématikou rytířských soubojů jsou doloženy z více brněnských lokalit. Dosud známých exempláře kachlů celé turnajové série je poměrně málo. Jejich zpracování i povrchová úprava úzce závisí na sociálním prostředí, ze kterého pocházejí. Zeleně a žlutě glazované kachle, které mají často prořezávanou ČVS, pocházejí z Brna a dále z hradů Lipnice, Lichnice a pravděpodobně i Landštejna.
Obr. č. 2: Reliéfní kachel rytíře nalezený ve výkopu č. 1, foto: Hoffmannová.
Výzkum doložil intenzivní využití prostoru kolem zaniklé tvrze již od 15. století až po současnost (což nám dokládá existenci šlechtického sídla o 100 let hlouběji do minulosti, oproti dochovaným písemným záznamům). Nálezy strusky z ostatních sond potvrzují z písemných pramenů známou intenzivní výrobu železa v obci, která se ve formě odpadu dostávala do navážek v souvislosti s úpravou terénů v novověku a moderní době.