Záchranný archeologický výzkum v areálu PČOV Miškovice byl vyvolán záměrem investora, Pražské vodohospodářské společnosti, a. s., modernizovat stávající čistírnu odpadních vod. Zájmový prostor archeologického výzkumu se nacházel na území bývalého okresu Praha-východ, v katastru obce Veleň, v severovýchodní části areálu PČOV Miškovice.

Součástí výstavba objektů nutných pro modernizaci a jejich připojení na inženýrské sítě byly rozsáhlé zemní práce, vyžadující provedení archeologického výzkumu. Výzkum byl zpočátku prováděn formou dohledu, po pozitivním zjištění archeologických situací byl na přelomu července a srpna 2014 na základě dohody o mezi oprávněnou organizací a investorem proveden plošný průzkum formou exkavace. Přímo na ploše výzkumu se prokazatelně nalézala část laténského sídliště, jelikož výkop 508 lze dle tvaru, rozměrům, orientaci, náznaku vnitřní struktury (umístěním středového kůlu pro opěru sedlové střechy) a nálezům získaným z výplně, interpretovat jako část laténské polozemnice. Chronologicky lze laténské osídlení zařadit do stupňů LT B1c až D1, tedy do čtvrtého až prvního století před Kristem. Je však možné, že se nejednalo o kontinuální osídlení, ale o více jeho prostorově oddělených fází.

Situace zjištěná odkryvem v jihozápadní části stavební je patrně převážně důsledkem deluviálních erozních procesů a lokální morfologie terénu. Bližší zkoumání souvrství vede nezbytně k závěru, že souvrství tvoří zejména druhotně přemístěné půdy. Jako o kulturní vrstvě v původní poloze se snad dá uvažovat pouze u vrstvy 105, v souvislosti s doloženým laténským osídlením (jehož jádro se zřejmě nacházelo na západ od zkoumané plochy). Široké chronologické rozpětí nálezů z velké části souvrství a současně absence zahloubených objektů v rámci prostoru plochy prozkoumané čtvercovou sítí ukazuje na přemístění půd – a s nimi i nálezů – z výše položené primární lokality. Tato lokalita byla patrně multikulturní, přičemž dle datace keramiky lze sledovat kontinuitu osídlení od mladší doby bronzové až po dobu římskou. Přítomnost zlomků keramiky datovatelných do raného středověku až novověku může naznačovat kontinuitu osídlení primární lokality až do mladších období. Ve středověku, zejména vrcholném, začala obecně výrazněji působit eroze – vlivem výrazného odlesnění a technologických změn v obdělávání půdy (srov. Dreslerová 2009). Zlomky středověké keramiky se tak mohly na původní lokalitu dostat i například při tradovaném „hnojení polí“ (viz např. Smrž – Kuna – Káčerik 2011) a následně být průběžně přemisťovány s půdou, spolu s pravěkou keramikou z výplní objektů narušených orbou či erozí.

Poloha primární lokality je nejasná, můžeme však dle reliéfu terénu předpokládat umístění kdekoli výše po svahu nad zkoumanou plochou, tedy až zhruba do trati Na Zlatém. Pravděpodobné bylo spíše umístění blíže toku Červenomlýnského potoka. S výjimkou areálu PČOV a silnice spojující Miškovice s Mírovicemi se jedná o stavební činností nedotčenou zemědělsky využívanou půdu.

Geneze zde zachyceného souvrství byla předmětem geofyzikálního a geochemického průzkumu A. Majera, který se podrobně věnoval třem řezům lokalitou, zejména řezu č. 5. Výsledkem jeho analýzy bylo především zjištění, že mocnost půdy na lokalitě kontinuálně a poklidně narůstala bez výraznějších výkyvů a současně s nárůstem docházelo k postupné degradaci půdy. Geneze půdního profilu je patrná zejména na řezu č. 5, jenž je průřezem terénem od sprašového podloží po současný povrch terénu a má mocnost 3,7 m. O proti ploše z koumané odkryvem zde byla zachycena cca 1,2 m mocná vrstva tmavé humusovité hlíny je otázkou, jde-li o původní půdní pokryv z počátku holocénu, či zda již zde došlo k nárůstu působením eroze a nakolik byla tato eroze zapříčiněna činností člověka. A. Majer rozlišil již v této vrstvě tři kulminační horizonty. Souvrství výše již lze patrně ztotožnit se situací zjištěnou na ploše A. Situaci obdobnou ploše odkryvu lze pozorovat též na řezech 7 a 8. Souvrství na řezu 9 je již poněkud odlišnější, nicméně v zásadních rysech se neliší.

Chronologicky lze rozlišit v zásadě pouze dva horizonty, oddělené stratigraficky objektem 508 (laténskou polozemnicí), a to mírně zjednodušeně „předlaténský“ a „laténský a pozdější“. (Připomínám, že nejstarší datovatelné zlomky keramiky na lokalitě pocházejí z mladší doby bronzové, viz movité nálezy a datace výše). D. Dreslerová (2009) uvádí: „J. Beneš (1995) shrnul do té doby známé doklady erozních/akumulačích pochodů z archeologických situací. Na základě popisu 18 případů došel k závěru, že zatímco v případě říčních údolí není možno zachytit pravidelné sekvence erozně akumulačích procesů, u svahové eroze je možno vyčlenit čtyři období ‚erozních vln‘. Je to pozdní eneolit, pozdní doba bronzová, konec doby římské a vrcholný středověk, protože však každá z popisovaných situací je ‚datována‘ pouze pomocí zlomků keramiky, ve vrstvách a nikoli nějakou nezávislou metodou datování vlastního sedimentu (například pomocí optické luminiscence), je stanovení těchto horizontů pouze spekulativní; je dokonce možné, že veškerá erozní aktivita je pouze středověkého stáří.“ Zde výzkum jasně prokázal, že k výraznému působení eroze docházelo již v pravěku, před počátkem mladší doby železné.

Zdroj:

• Dreslerová, D. 2009: Pedologie a archeologie. In: Hauptman, I. – Kukal, Z. – Pošmourný, K. Půda v České republice. MŽP – Consult Praha, 61–64.
• Smrž, Z. – Kuna, M. – Káčerik, A. 2011: Archeologie mizející krajiny. Terénní průzkum předpolí Dolů Nástup Tušimice. Památky archeologické 102, 159-216.
• Švácha, H. – Holub, M. – Majer, A. 2015: Záchranný archeologický výzkum „PČOV Miškovice – modernizace“ Nálezová zpráva, Pueblo – archeologická společnost, o. p. s.