Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Velká Bíteš byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci vodovodu a novostavbu kanalizace na nádvoří za radnicí. Výzkum byl prováděn na stavbou ohrožených plochách v říjnu až listopadu roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci celkem dvou profilů (P1, P2) a tří sond v místech budoucích kanalizačních šachet (S1 – S3).

Na profilech P1 a P2 byla dokumentována problematika zacházení s odpadem v zázemí městské parcely. Odpadní organogenní vrstvy byly po jejích výraznějším nárůstu překryty hygienickými zpevňujícími vrstvami. Dále byly na profilech P1 a P2 dokumentovány konstrukční prvky náležící jedné stavbě a tvořící její západní nároží. Jedná se o zeď 900 a sloupové jámy 500 a 501. Sloupovou jámu 500 vyplňovalo dřevěné torzo sloupu, které se podařilo dendrochronologicky datovat. Jednalo se o opracovaný kmen jedle, která byla pokácena v období vegetačního klidu mezi říjnem 1499 a dubnem roku 1500. Vzhledem k umístění stavby a jejímu konstrukčnímu charakteru se s největší pravděpodobností jedná o hospodářský objekt situovaný v zázemí městské parcely.

V souvislosti s exkavací sondy S1 byla dokumentována do podloží zahloubená sloupová jáma 503 související s blíže neznámou konstrukcí situovanou ve zkoumaném prostoru. Opět bylo doloženo střídání odpadních a hygienických vrstev. Dále bylo dokumentováno zpevnění pochozí úrovně lokální dlažbou ze středních kamenů. Základové zdivo 901 je možné vzhledem ke stratigrafické situaci rámcově datovat do novověku (16. – 17. stol.).

Sondou S2 byly zachyceny do podloží zahloubené sloupové (506) a kůlové jámy (507, 508, 509) související se stavbou lehčí dřevěné konstrukce (např. ohrazení areálu plotem). Dále byl dokumentován oválný zahloubený objekt 505. Uvedenou strukturu zahloubených jam a objektu překrývala vrstva plastického jílu s redukční slídnatou keramikou a kvalitní redukční keramikou charakteristickou pro 14. – 15. století, což časově vymezuje dobu funkčního užití dřevěné konstrukce. Zeď 902 již souvisí s úpravami sledovaného prostoru v novověku.

Sondou S3 byla dokumentována sloupová jáma 511, která se zahlubovala do novověké uloženiny plastického jílu s keramikou datovanou do 16. – 18. století. Bezpochyby se jedná o konstrukční prvek objektu, který byl situovaný mimo plochu zkoumané sondy. S největší pravděpodobností souvisí zánik novověkého objektu s planýrkovou vrstvou 124.