Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán záměrem investora výstavbou bioplynové stanice. Plocha archeologického výzkumu se nacházela vbývalém okrese Mladá Boleslav na katastru města Dobrovice v nadmořské výšce 225 m n. m (obr. č. 1). Zkoumaná plocha je umístěna vedle stávajícího areálu Cukrovaru a lihovaru Dobrovice. Před výstavbou byl pozemek využíván jako mezideponie vytěžené zeminy ze sedimentačních nádrží.

Záchranný archeologický výzkum provedený společností Pueblo – archeologická společnost, o. p. s. v roce 2013 zachytil torzo osídlení z klasické fáze únětické kultury ze starší doby bronzové a sídelní areál z období staršího eneolitu náležící do siřemské fáze kultury nálevkových pohárů (obr. č. 2), což kromě keramických nálezů (obr. č. 3a–c) potvrzuje i radiokarbonové datování C14, 3450 BC ± 55 BP (obr. č. 4).

Plocha výzkumu nám dokládá vývojový fenomén již neexistujících horizontů půdního typu a kulturního souvrství. Otisky konstrukcí a drobnějších sídlištních objektů ze staršího eneolitického období byly zahloubeny do sprašového podloží, sloupové jámy o průměru do 0,4 m se dochovaly až do hloubky 0,1 – 0,3 m. Pro statické zajištění konstrukce domů počítejme minimálně s výkopem 0,8 m hlubokým; archeologický výzkum tedy dokumentoval terén snížený cca o 0,6 m od úrovně z období eneolitu. Tím, že otisky konstrukcí z období starší doby bronzové archeologický výzkum nezachytil, (z tohoto období se dochovaly pouze dvě zásobní jámy, které ve své době zřejmě představovaly nejhlubší zásahy do terénu), předpokládám nárůst kulturní vrstvy v časovém rozmezí mezi komponentou ze staršího eneolitu a straší dobou bronzovou min. o 0,5 m.

Archeologický výzkum odhalil relikty tří konstrukcí tvořených obvodovým žlabem a negativem otisku dřevěných nosných sloupů o celkové délce mezi 22 a 30 metry. Tyto nadzemní konstrukce mají shodný charakter, jedná se o jednolodní domy bez středové podpůrné konstrukce s rozložením zátěže střechy do obvodových stěn. Obvodové sloupy byly od sebe vzdáleny 0,5 – 1,5 m, zachovalý otisk žlabu po celé obvodové konstrukci zřejmě představuje doklad o vzájemném provázání kůlů hluboko pod úrovní tehdejšího terénu. Dalším typickým prvkem těchto tří konstrukcí je orientace domů ve směru SZ-JV. U dvou dlouhých domů byly rozpoznané vstupy v jejich střední části o šířce cca 1,5m. Zajímavý fenomén odhalila fosfátová analýza provedená ve dvou konstrukcích. Tato analýza vykazuje shodné koncentrace fosfátů soustředěných v centrální partii jak V, tak Z křídla domu. Zřejmě se jedná a doklad aktivity (lidské činnosti) soustředěné kolem ohnišť, které se díky snížení úrovně tehdejšího terénu nedochovaly, ale lze je vzhledem k funkci domu předpokládat (obr. č. 5).

Nálezy dlouhých nadzemních domů z období eneolitu jsou poměrně vzácné, vzhledem ke značné délce konstrukcí je záchranné archeologické výzkumy zachytí pouze v torzu. Nalezené komponentyz období KNP, tak představují jeden z nejucelenějších dokladů sídelního areálu z období staršího eneolitu na našem území.

Dokreslení přírodního prostředí, umožnil analyzovaný soubor rostlinných zbytků a zejména reprezentativní soubor uhlíků datovaných do časného/starého eneolitu. Toto období spadá podle klasického biostratigrafického členění do období atlantiku. Jedná se o období holocenního klimatického optima (údajně o 3°C vyšší průměrné roční teploty, a humidita o 70 – 90 % vyšší než v současnosti). Lesní společenstva na odlišné klimatické podmínky reagovala šířením smíšených doubrav s výrazným podílem stanovištně náročných listnáčů (javory, jasan, jilmy).

Lesní společenstvo tohoto typu bylo prokázáno i provedenou analýzou. Dominantou lesního společenstva byl dub s příměsí javoru, jasanu a jilmu. Vyšší podíl borovice naznačuje kromě toho koexistenci kyselých doubrav či borů.

V nivě drobné vodoteče zásobující v minulosti sídliště vodou (bezejmenný přítok říčky Vlkavy zregulovaný v současnosti do podoby kanálu) lze předpokládat přítomnost olšin s jasanem či porostů vrb. Přítomnost člověka na trvalém sídlišti se ve zkoumaném souboru uhlíků projevuje přítomností světlomilných dřevin (líska, slivoň, jabloňovité).

Makrozbytková analýza potvrdila znalost pěstování pšenice dvouzrnky (Triticumdicoccon) v časném/starším eneolitu a její prvořadý význam v ekonomice tohoto období (což odpovídá situaci i na jiných obdobně datovaných lokalitách).

Plevelná vegetace indikuje rostlinná společenstva antropogenního bezlesí (rumiště, segetální společenstva, pastviny a ruderalizované trávníky).