Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán rekonstrukcí kabelového vedení NN. Výzkum byl realizován formou dohledu na stavbou dotčených liniových výkopech v květnu a červnu 2011.
Výzkumem byla získána poměrně ucelená linie archeologických dokumentačních bodů, které prochází historickým jádrem města (profil P1 – P15). Podloží bylo tvořené prachovou hlínou tvořící původní půdní typ.
Výzkum přinesl doklady o využívání stavbou dotčené plochy jako veřejného prostoru již od středověku. Bezprostředně na podloží nasedala lokální štětová dlažba z drobných kamínků a valounků (P4).
Profil P2, celkový pohled od JV.
Doklady dalších plošně omezených štětových dlažeb byly dokumentovány i na dalších profilech (P1, P2, P3, P9, P10). Dlažby měly pečlivě zhutněný rovný povrch a nedosahovaly výraznější mocnosti. Na lokální dlažby se ukládaly vrstvy výrazně organogenního charakteru se zvýšeným obsahem artefaktů. Na uvedené odpadní vrstvy také nasedaly hygienické vrstvy písku nebo jílu.
Profil P14 – severozápadní, detail.
Archeologický výzkum dále doložil stopy požáru zachycené v profilech P4, P6 a P13. Dokumentovány byly planýrkové vrstvy se značným obsahem uhlíků a vypálenými zlomky mazanice, které jsou nepochybně přemístěnými pozůstatky požárem zaniklých staveb. Místní omezení nálezů naznačuje, že původní poloha staveb nemusí být od místa archeologizace pozůstatků příliš vzdálená.
Na základě nálezů keramiky je možné rámcově datovat požáry do 15. – 16. století. Nejstarší doloženou keramiku je možné datovat do 13. století. Jedná se především o torzo těla zásobnice zdobené vícenásobnou rytou rýhou a zlomky tuhové keramiky.
Tabuly s nálezy.
Dalším archaickým prvkem bylo zdobení okraje hrnce jednoduchou rytou vlnovkou nebo radélkem. Jednalo se o redukční keramiku s výraznou příměsí slídy ve hmotě. Dominují však nálezy novověké keramiky, často se zelenou glazurou datované do 17. – 18. století.