Záchranný archeologický výzkum na katastru města Kolín byl vyvolán záměrem investora vystavět prodejnu pro dům a zahradu. Prostor budoucí prodejny se nachází na jihozápadním okraji města Kolína, v prostoru zemědělsky obhospodařovaných ploch. Během přípravných zemních prací byl zjištěn lineární objekt, na základě kterého byl v červnu roku 2019 zahájen předstihový archeologický výzkum.

Přes zjištěný objekt bylo položeno a vykopáno 5 sond za účelem dokumentace řezů
s přesahem do podloží. Zachycený lineární objekt orientovaný ve směru SZ-JV dosahoval délky 27 m, šířky cca 2 m a hloubky až 0,2 m. Po vykopání se projevoval jako žlab, do jehož dna byly zahloubeny (vytlačeny) dva menší paralelně běžící žlábky s roztečí 1,2–1,3 m. Během výzkumu bylo z výplně objektu (vytlačených kolejnic vozu) získáno několik zlomků keramiky. Přesnější datace nezdobených a omletých zlomků je obtížná, přesto se domníváme, že zlomky lze obecně přiřadit ke keramice tzv. eneoliticko-bronzového komplexu.

Záchranný archeologický výzkum 2019, situace po skrývce, foto: Petr Mudra

Výzkumem zdokumentovaný lineární objekt interpretujeme jako pozůstatek zaniklé komunikace, o čemž svědčí právě dva paralelně běžící žlábky vytvořené dlouhodobým provozem dvoustopých vozidel – dvoukolových či čtyřkolových dřevěných vozů. Zásadní otázkou je datování vzniku objevené zaniklé komunikace. Na historické mapě II. vojenského mapování vytvořené v letech 1842 až 1852 je zakreslena místní cesta vedoucí z Kolína do Polep, která respektuje současnou komunikaci. Výzkumem zjištěná komunikace leží ve vzdálenosti cca 50 m západně od této cesty. Také směřování osy komunikace je odlišné, po prodloužení osy svírá se známou komunikací úhel cca 30˚. Také ve srovnání s parcelací ve stabilním katastru nalezená komunikace nerespektuje v katastru dokumentované dělení. Dalším indikátorem pro dataci vzniku komunikace jsou nálezy keramiky zemědělského pravěku ve vyježděných rýhách při absenci mladších nálezů a především jakéhokoliv železného předmětu, přičemž, nálezy právě železných předmětů u středověkých a novověkých cest jsou velmi běžné (hřeby, řetězy, podkovy atd.).

Pokud se ohlédneme do dávné minulosti, nejstarší doklady o využití vozu v pravěké Evropě nacházíme ve vyobrazení na nádobě z polských Bronocic. Jde o nádobu kultury nálevkovitých pohárů, datovanou přibližně do období 3 500 př. n. l., přičemž se na její ryté výzdobě opakuje motiv čtyřkolého vozu (Milisauskas – Kruk – Hudson 2019). Vozy dvoukolé jsou velmi dobře doložené již i z území Čech, ovšem až v bohatě vybavených pohřbech ze starší doby železné, např. z lokality Býčí skála.

Záchranný archeologický výzkum 2019, exkavace nalezené cesty, foto: Petr Mudra

Dále se pro získání bližší datace můžeme pokusit porovnat vzdálenost vyjetých kolejí s rozvory pravěkých či starověkých vozů. Z hrobů odkrytých v jižním Rusku známe vozy s rozvorem kol kolem 1,3 m. Obecně se rozvor nejstarších dochovaných vozů pohybuje mezi 1,4–1,6 m. Koleje z cest starověké Kréty (z 2. tis. př. n. l.) a mladších řeckých a římských cest jsou od sebe vzdálené zhruba 1,4 m (Lay 1992, 34). Zajímavou technologickou vlastnost, můžeme pozorovat u římských vozů, respektive jejich kol. Římská míle byla 1 478,5 m, legie 2 220 m. Průměr kol povozu byl vždy zhruba (71 cm, 94 cm, 101 cm, atd.) tak, aby byl obvod kola násobkem 1,4785 m nebo 2,220 m. Počtem otočení kola se tak mohla měřit hrubá vzdálenost, která se za časovou jednotku urazila v římských mílích nebo legiích; vlastně tak šlo principem o předchůdce dnešního tachometru (Oberhel, Štěpánková 2018). Vzdálenost vyjetých kolejí na lokalitě u Kolína, a tedy i rozteč užívaných vozů, se pohybovala mezi 1,2 až 1,3 metry, což bylo, vzhledem k výše uvedeným příkladům, optimálním kompromisem mezi stabilitou vozu a jeho ovladatelností po celá tisíciletí. Nelze však tímto rozborem blíže určit dataci samotné komunikace.