Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán celkovou rekonstrukcí ul. Žďárská ve Ždírci nad Doubravou. Výzkum byl realizován formou dohledu v květnu až říjnu roku 2011.

Zájmový prostor archeologického výzkumu zahrnoval skrývku a výkopy pro inženýrské sítě v ul. Žďárská ve Ždírci nad Doubravou. Celkem byly dokumentovány profily P1 – P4. Na profilu P1 (křižovatka ul. Žďárská a ul. Příčná) bylo zachyceno jílové podloží, na které nasedala vrstva půdního typu tvořená prachovitou hlínou se zlomky redukční keramiky datované do 2. poloviny 15. století (2ks).

Na profilu P2 (křižovatka ul. Žďárská a Náměstí 9. května) nasedala na jílové podloží vrstva jílovité hlíny se zlomkem redukční keramiky s drobnou slídou ve hmotě (1 ks), typickou pro 13. – 14. století. Následovala vrstva jílu s jednostranně glazovanou keramikou (1 ks). Povrch terénu byl tvořen písčitou hlínou s četnými středními kameny. Na profilu P3 (křižovatka ul. Žďárská a ul. Ke Stadionu) se na jílovém podloží ukládala jílovitá hlína s leštěnou keramikou charakteristickou pro 17. – 18. století. Povrch vrstvy 115 byl lokálně zpevněn vrstvou jílu s kameny překrytou jílem. Následně se ukládalo souvrství jílovité hlíny. Vrstva 112 obsahovala zeleně glazovanou keramiku typickou pro 17. – 18. století (1ks). Vrstva 111 obsahovala dno nádoby s kvalitní vyspělou oboustrannou glazurou datovanou do 19. až poloviny 20. století. Situaci uzavírala vrstva travního drnu. Na profilu P4 křižovatka ul. Žďárská a ul. Na Balkáně) byla stratigraficky nejstarší vrstva jílovité hlíny s četnými kameny s širokým pásovým uchem datovaným do 17. – 18. století (1 ks), kterou překrývala vrstva jílu. Následně se ukládala jílovitá hlína se zlomkem oxidační keramiky (1 ks), na kterou nasedala písčitá hlína překrytá jílovitou hlínou. Vrstva 117 obsahovala tmavě zelené pórovité čedičové sklo (1 ks).

Během stavebních prací byly dokumentovány doklady osídlení ze středověku (13. – 15. století) a novověku (17. – 19. století).

Záchranný archeologický výzkum zahrnoval liniový výkop pro kabelové vedení NN v intravilánu Brtnice. Výzkum byl realizován formou dohledu v červnu a červenci roku 2011.

Celkem byly dokumentovány profily P1 – P6. Na profilu P1 (ul. Valdštejnská, před č.p. 44) byla stratigraficky nejstarší vrstva jílovité hlíny, na kterou nasedala až 50 cm mocná jílovitá hlína s kamínky. Ta obsahovala zlomek okraje zeleně glazovaného kachle a okraj oxidačně vypáleného hrnce s vnitřní glazurou a torzem ucha. Oba nálezy je možné datovat do 17. – 18. století. Na profilu P2 byla ve vrstvě jílovité hlíny obsažena kvalitní redukční keramika. V souboru bylo zastoupeno celkem šest těl, jedno dno a okraj hrnce. Keramika byla charakteristická pro 15. st. Na profilu P3 (ul. Valdštejnská, před č. p. 46) byla dokumentována vrstva navážky tvořená hlínou s popelem a zlomky cihel s jedním zlomkem kvalitní redukční keramiky datované do 15. století, kterou překrývala uloženina písku. Na její povrch nasedala odpadní vrstva hlíny s popelem a vrstva písku. Následovala vrstva písčitého jílu s ojedinělými uhlíky a dnem nádoby s vnitřní glazurou datovanou do 16. st. Stratigraficky nejstarší byla na profilu P4 (ul. Lipartova, před kostelem sv. Jakuba Většího) uloženina písčité hlíny překrytá jílem. Následovala písčitá hlína s kamínky, na kterou nasedala jílovitá hlína se zlomkem glazovaného okraje hrnce datovaného do 19. st. Na profilu P5 (ul. 5. května) byla dokumentována vrstva jílu s velkými kameny, na kterou nasedal nivní sediment tvořený jílem obsahující dva zlomky redukční keramiky, kterou je možné datovat do 15. století. Na její povrch nasedala vrstva jílu s ojedinělými kameny, která obsahovala zlomek redukční leštěné keramiky charakteristické pro 17. – 18. století.

Na profilu P6 (ul. Za hospodou, před č. p. 247) nasedala na vrstvu nivního sedimentu tvořeného jílem uloženina stavební suti se zlomky cihel, která obsahovala jeden zlomek kachle se zelenou glazurou, který bylo možné datovat do 17. – 18. st.

V průběhu stavebních prací byly dokumentovány doklady osídlení lokality ve vrcholném středověku (15. st.) a novověku.

Zájmový prostor archeologického výzkumu zahrnoval základové výkopy pro stavbu mostu přes potok Babačka v intravilánu obce Dolní Bory. Výzkum byl realizován formou dohledu v září až listopadu roku 2011.

Výzkumem byl dokumentován severní profil P1. Na skalní podloží nasedala vrstva šedého jílu s proplásty písku tvořící nivní sediment. Následovala vrstva písčitého jílu s četnými středními a velkými kameny, která původně tvořila dno. Na povrchu vrstvy 107 bylo situováno nekompaktní jílem pojené zdivo, které s největší pravděpodobností souviselo se starší mostní konstrukcí ve sledovaném prostoru. Ve stratigrafickém vývoji se  následně ukládala vrstva písku, která obsahovala jeden zlomek písčité tenkostěnné keramiky s tzv. sendvičovým výpalem a redukční keramiku se slídou ve hmotě (1 ks). Keramiku je možné datovat do 13. – 14. století. Dále byla v souboru nálezů z vrstvy 106 zastoupena kvalitně redukčně vypálená keramika.  Jednalo se o tři zlomky den, jedno ucho a jedno zlomek výduti, které bylo možné datovat do 15. století. V souboru byla jedním zlomkem dna zastoupena redukční keramika s vnitřní glazurou charakteristická pro 16. století a také redukční leštěné zboží (3ks) typické pro 17. – 18. století. Jedním kusem byla zastoupena struska.

Výrazné časové rozpětí nálezů keramiky v jedné vrstvě (13. – 18. století) je zapříčiněno charakterem uloženiny, kdy došlo vlivem půdní eroze a splachům k redepozici keramiky z výše položených míst v intravilánu obce. Na vrstvu 106 navazovala uloženina písčitého jílu, která obsahovala redukční keramiku (2 ks) datovanou do 15. století, leštěné zboží z 16. – 18. století (2 ks) a oxidační keramiku s glazurou (2 ks) charakteristickou pro 17. – 18. století. Kromě keramiky byly v souboru zastoupeny tři zlomky strusky a jeden hřebík. Do vrstvy 104 se zahlubovalo torzo dřeva, které bylo patrně součástí starší dřevěné mostní konstrukce. Následovala recentní navážka písčité hlíny s kameny o mocnosti až 2,30 m, do které se zahluboval výkop (500) pro kanalizaci. Výplň výkopu byla tvořena kompaktním betonem a písčitým štěrkem, na povrchu terénu byla současná vozovka.

V průběhu stavebních prací byly dokumentovány doklady osídlení lokality ve vrcholném středověku (13. – 15. století) a novověku (16. – 18. století). Výzkumem byly zachyceny konstrukční prvky historického mostu (zeď 900, dřevěný kůl 500).