Záchranný archeologický výzkum v Jimramově byl vyvolán záměrem investora provést novou výstavbou kanalizace a ČOV. Plocha archeologického výzkumu se nachází v bývalém okrese Žďár nad Sázavou v intravilánu města Jimramov. Záchranný archeologický výzkum spočíval v předstihovém výzkumu budoucích přečerpávacích stanic (lokalita Žabárna, ul. U Fryšávky) a přinesl doklady intenzivního osídlení tohoto prostoru od 16. století – 20. stol. Na profilu výkopu byly dokumentovány středověké situace a odpadních vrstev organogenního charakteru. Archeologický výzkum pokračuje spolu s výstavbou kanalizace i v roce 2013, především v prostoru přípojek v historických městských parcelách. K nejvýznamnějším objevům patří nález studny se zachovalým depotem barokního inventáře keramického materiálu.
Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Budišov byl vyvolán záměrem investora provést výstavbu nové kanalizace a ČOV. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech a také byla provedena exkavace archeologických sond v dubnu 2011 až říjnu roku 2012.
Budišov, sonda S1, objekt 500.
Na profilech P8 a P13 byly dokumentovány nivní sedimenty. Kulturní vrstvy či dorovnávky terénu s nálezy keramiky datovanými do 14. až 16. století byly zachyceny na profilech P1, P4, P6, P7, P8, P10, P11, P12 a P13. Úprava povrchu terénu lokální dlažbou byla doložena na profilu P2, na profilu P5 byly dokumentovány dvě úrovně původní historické komunikace. Na profilu P12 se do podloží zahluboval objekt (505) s dnem upraveným vrstvou jílu s kamínky. Uloženiny nečistot byly zachyceny na profilech P5, P6, P7 a P11. Na profilu P9 byla dokumentována zeď původního sklepního prostoru domu, který byl zbourán v důsledku rozšíření současné komunikace.
Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obcí Radešínská Svratka a Řečice byl vyvolán záměrem investora provést výstavbu nové kanalizace a ČOV. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech a také byla provedena exkavace archeologických sond v květnu 2012 až listopadu roku 2012.
Radešínská Svratka, sonda S1, řez 18.
Nejdůležitějším výstupem archeologického výzkumu je získání dokumentačních bodů, které jsou situovány v intravilánech obcí. V Radešínské Svratce byly ve dvou případech dokumentovány objekty zahloubené do zvětralého skalního podloží. V sondě S1 se jednalo o kůlovou jamku (503) v jejíž výplni byla kvalitní redukční keramika datovaná do 15. století. V sondě S6 se do podloží zahlubovala část kruhového objektu 504. V sondě S5 byl doložen nivní sediment s glazovanou keramikou datovanou do 16. století.
Řečice, sonda S13, řez 80.
Ve zkoumaných sondách byly především zastoupeny vrstvy navážek s keramikou charakteristickou pro 17. až 19. století. V sondách S2, S3, S6, S7 a výkopu V1 byly dokumentovány zdi obytných či hospodářských budov, které byly odstraněny v důsledku úpravy veřejného prostranství v polovině 20. století.
Záchranný archeologický výzkum v intravilánu Třebíče byl vyvolán záměrem investora provést rozšíření komunikace II/351 z důvodu bezpečnosti a plynulosti dopravy. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v září až říjnu roku 2012.
Profil P1 byl dokumentován v délce 2,6 m. Na geologické podloží tvořené zvětralou písčitou arkozou nasedala písčitá hlína, jejíž povrch v úrovni 457,13 m n. m. zachycoval původní úroveň terénu. Následovalo recentní souvrství odpadních navážkových vrstev složené z písčité hlíny se zlomky cihel a písčité hlíny s četnými středními kamínk, situaci uzavírala vrstva travního drnu.
Třebíč, ul Hrotovická, celkový pohled od J.
Profil P2 byl dokumentován v délce 1,5 m. Na vrstvu jílu, tvořící lokálně svrchní část podloží, navazovala cca 10 cm mocná zpevňující vrstva valounků a kamenů, interpretovaná jako původní komunikace. Následovalo recentní souvrství navážek složené z jílu se zlomky cihel, uloženiny písku, štěrku a písčité hlíny. Na povrchu byl travní drn.
Profil P3 byl dokumentován v délce 2 m. Na písčitý jíl nasedalo souvrství recentních navážek. Na vrstvu navazovala odpadní vrstva štěrku a škváry překrytá pískem. Vrstva středních kamenů s pískem vyplňovala lokální terénní depresi. Následovala uloženina štěrku s pískem a vrstva písku. Situaci uzavíraly konstrukční vrstvy vozovky.
Archeologickým výzkumem bylo dokumentováno geologické podloží tvořené arkózou, jejíž povrch byl ve sledovaném prostoru zachycen ve výšce 456, 43 m n. m. Lokálně byla svrchní vrstva podloží zachycena na profilech P2 a P3. Dále byla dokumentována vrstva písčité hlíny, jejíž povrch v úrovni 457,13 m n. m. zachycoval původní úroveň terénu. Na profilu P2 byla dokumentována zpevňující vrstva z valounků a kamenů, tvořící povrch starší komunikace. Zbývající vrstvy byly novověké navážky, které svědčí o poměrně výrazném navýšení terénu ve sledované lokalitě. Při vzorkování vrstev nebyl získán archeologický movitý materiál.
Záchranný archeologický výzkum v intravilánu Velké Bíteše byl vyvolán záměrem investora provést celkovou rekonstrukci komunikace III/3791 z důvodu jejího havarijního stavu. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červenci až listopadu roku 2012, a to v severozápadní části intravilánu města Velká Bíteš na silnici III/3791 (ul. Vlkovská) v úseku navazujícím na již realizovanou 1. etapu stavby a končící za průmyslovým areálem ve směru na Vlkov. Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci celkem 4 profilů v délce 3 m, 2 m, 1 m a 2,5 m.
Velká Bíteš, ul. Vlkovská, profil P1 od JV.
Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci silnice III/3791 (ul. Vlkovská) v intravilánu Velké Bíteše dokumentoval prostor bezprostředně ohrožený stavbou. Bylo zachyceno geologické podloží tvořené ve spodní části zvětralým skalním masivem a ve svrchní části jílem. Doložena byla vrstva podorničí. Následovaly recentní vrstvy navážek. Původní historické uloženiny nebyly v daném úseku stavby zaznamenány, což s největší pravděpodobností svědčí o jejich odstranění v minulosti při stavbě komunikace.
Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Radešínská Svratka byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci opěrné zdi SO 251 na komunikaci III/360, která byla v nevyhovujícím technickém stavu. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červenci až říjnu roku 2012.
Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci výkopu pro novostavbu opěrné zdi o celkové délce 33 m. Profil P1 byl dokumentován v délce 1,6 m. Geologické podloží tvořila částečně zvětralá skála – pararula, na kterou nasedala uloženina písčité hlíny s četnými středními kamínky o dokumentované mocnosti 0,8 m. Následovala podkladová vrstva štěrku, tvořící konstrukční vrstvu komunikace, překrytá asfaltovým povrchem vozovky.
Archeologickým výzkumem bylo dokumentováno geologické podloží tvořené zvětralou skálou – pararulou, jejíž povrch byl ve sledovaném prostoru zachycen ve výšce 524, 74 m n. m. Při výzkumu nebylo zachyceno historické souvrství s obsahem archeologického movitého materiálu. Na skalní podloží bezprostředně nasedala vrstva navážky tvořená písčitou hlínou, překrytá konstrukčními vrstvami vozovky. S největší pravděpodobností došlo k odstranění původních historických vrstev během výstavby komunikace III/360. Částečně také mohlo dojít, vzhledem k vyvýšené poloze sledovaného úseku stavby, v minulosti k půdní erozi historických vrstev do nižších poloh intravilánu Radešínské Svratky.
Radešínská Svratka na mapě II. historického mapování
Záchranný archeologický výzkum v jižní části intravilánu městyse Jimramov byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci opěrné zdi SO 201 v nevyhovujícím technickém stavu. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červnu až říjnu roku 2012.
Zájmový prostor se nalézal na jižním okraji intravilánu městyse Jimramov a také v k. ú. Trhonice. Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci výkopu pro novostavbu opěrné zdi o celkové délce 114,4 m.
Jimramov, ul. Strachujovská, profilP1 od S.
Profil P1 byl dokumentován v délce 1,60 m. Na vrstvu tmavého hnědošedého písčitého jílu tvořícího říční sediment nasedala uloženina hlinitopísčitého jílu s četnými malými a středními kamínky. Následně se ukládala světlá hnědá vrstva písčité hlíny se středními kameny interpretovaná jako navážka. Na jejím povrchu byla založena spodní konstrukční vrstva vozovky z velkých kamenů a balvanů překrytá písčitou hlínou se středními kameny. Povrch komunikace tvořil asfalt. Archeologickým výzkumem byla dokumentována vrstva říčního sedimentu vodního toku Svratky. Měla dokumentovanou mocnost cca 50 – 60 cm a byla tvořena písčitým jílem. Přestože byly stavební práce prováděny v intravilánu Jimramova, jehož centrum bylo osídleno již v první polovině 13. století, nebyly výzkumem zachyceny movité archeologické nálezy. Hypoteticky lze předpokládat jejich odstranění, či transport do jiné části lokality vlivem činnosti vodního toku Svratky.
Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Mirošov byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci mostu ev. č. 36042-1, který byl v nevyhovujícím technickém stavu. Předmětem druhé stavební akce byla novostavba mostu ev. č. 36042-3 přes vodní tok Bobrůvka ležícího cca 1 km východně od obce Mirošov. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v dubnu až listopadu roku 2012.
Zájmový prostor archeologického výzkumu se nalézal ve východní části intravilánu obce Mirošov na silnici III/36042 v úseku vedoucím přes Mirošovský potok. Druhá plocha archeologického výzkumu se nacházela v extravilánu na hranici katastru obcí Mirošov u Bobrové a Blažkov v úseku, kde silnice III/36042 přechází přes vodní tok Bobrůvka.
Výzkumem bylo zachyceno geologické podloží tvořené zvětralým skalním masivem. Na profilech výkopů byly dokumentovány jílovité až hrubě štěrkovité sedimenty. Přestože byly stavební práce částečně prováděny v intravilánu obce Mirošov (most ev. č. 36042-1), tedy v prostoru osídleném nejpozději na počátku 14. století, nebyly výzkumem zachyceny movité archeologické nálezy. Hypoteticky lze předpokládat jejich odstranění, či transport do jiné části lokality vlivem činnosti vodního toku Mirošovského potoka.
V prostoru druhé zkoumané lokality (most ev. č. 36042 – 3) je možné předpokládat spojnici mezi obcemi Mirošov a Blažkov, která existovala s největší pravděpodobností již od doby jejich založení ve 14. století. Patrně se však jednalo pouze o brod přes řeku Bobrůvku. Starší most není znázorněn ani na mapě z 1. poloviny 19. století (II. vojenské mapování z let 1836 – 1852). Okresní silnice mezi Mirošovem a Blažkovem byla vystavěna roku 1922.
Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Velká Bíteš byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci vodovodu a novostavbu kanalizace na nádvoří za radnicí. Výzkum byl prováděn na stavbou ohrožených plochách v říjnu až listopadu roku 2012.
Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci celkem dvou profilů (P1, P2) a tří sond v místech budoucích kanalizačních šachet (S1 – S3).
Na profilech P1 a P2 byla dokumentována problematika zacházení s odpadem v zázemí městské parcely. Odpadní organogenní vrstvy byly po jejích výraznějším nárůstu překryty hygienickými zpevňujícími vrstvami. Dále byly na profilech P1 a P2 dokumentovány konstrukční prvky náležící jedné stavbě a tvořící její západní nároží. Jedná se o zeď 900 a sloupové jámy 500 a 501. Sloupovou jámu 500 vyplňovalo dřevěné torzo sloupu, které se podařilo dendrochronologicky datovat. Jednalo se o opracovaný kmen jedle, která byla pokácena v období vegetačního klidu mezi říjnem 1499 a dubnem roku 1500. Vzhledem k umístění stavby a jejímu konstrukčnímu charakteru se s největší pravděpodobností jedná o hospodářský objekt situovaný v zázemí městské parcely.
V souvislosti s exkavací sondy S1 byla dokumentována do podloží zahloubená sloupová jáma 503 související s blíže neznámou konstrukcí situovanou ve zkoumaném prostoru. Opět bylo doloženo střídání odpadních a hygienických vrstev. Dále bylo dokumentováno zpevnění pochozí úrovně lokální dlažbou ze středních kamenů. Základové zdivo 901 je možné vzhledem ke stratigrafické situaci rámcově datovat do novověku (16. – 17. stol.).
Velká Bíteš, Nádvoří za radnicí, sonda S1, detail.
Sondou S2 byly zachyceny do podloží zahloubené sloupové (506) a kůlové jámy (507, 508, 509) související se stavbou lehčí dřevěné konstrukce (např. ohrazení areálu plotem). Dále byl dokumentován oválný zahloubený objekt 505. Uvedenou strukturu zahloubených jam a objektu překrývala vrstva plastického jílu s redukční slídnatou keramikou a kvalitní redukční keramikou charakteristickou pro 14. – 15. století, což časově vymezuje dobu funkčního užití dřevěné konstrukce. Zeď 902 již souvisí s úpravami sledovaného prostoru v novověku.
Velká Bíteš, Nádvoří za radnicí, sonda S2, detail.
Sondou S3 byla dokumentována sloupová jáma 511, která se zahlubovala do novověké uloženiny plastického jílu s keramikou datovanou do 16. – 18. století. Bezpochyby se jedná o konstrukční prvek objektu, který byl situovaný mimo plochu zkoumané sondy. S největší pravděpodobností souvisí zánik novověkého objektu s planýrkovou vrstvou 124.
Záchranný archeologický výzkum v intravilánu Želetavy byl vyvolán záměrem investora provést celkovou obnovu renesančního objektu č. pop. 206 v ul. Rekreační. Výzkum se týkal I. etapy stavebních prací a byl prováděn formou sondáže v trase plánované drenáže při vnějším základovém zdivu objektu a archeologického dohledu na stavbou dotčené ploše.
Želetava č.p. 206, místnost B, zeď 903 od SZ.
Archeologickým výzkumem bylo dokumentováno geologické podloží tvořené zvětralou rulou. Jeho povrch byl zachycen v úrovni 577,2 m n. m. Navážková vrstva písčité hlíny při vnějším základovém zdivu obsahovala keramiku charakteristickou pro 16. – 17. století. Navážkové vrstvy v interiéru budovy dokumentované na profilu P2 obsahovaly novověkou glazovanou keramiku datovanou do 16. – 18. století. Vrstva 105 obsahovala ojedinělý nález početního žetonu, který dokládá přítomnost vyšší společenské vrstvy na tomto rezidenčním objektu. V jednotlivých místnostech objektu byla dokumentována torza zdiv, která jsou dokladem starší stavební fáze renesančního objektu.
