Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Černá byl vyvolán záměrem investora provést dostavbu nové kanalizace. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech a také byla provedena exkavace 4 archeologických sond v srpnu až listopadu roku 2012.

Sondou S1 byl zachycen severozápadní okraj stavební jámy (500), která se nacházela v bezprostřední blízkosti Mlýnského rybníka. Ten bezpochyby sloužil jako zdroj vody pro hašení vápna doloženého vrstvou 104. Původně byla stavební jáma opatřena dřevěným krytem z prken. Po ukončení primárního využívání stavební jámy došlo k jejímu zavezení vrstvami s obsahem organického materiálu (113, 114). Vrstva 114 obsahovala keramiku datovanou do 17. – 18. století.

Sondou S2 byl dokumentován prostor bývalého toku Křivého potoka. Bylo zachyceno původní dno vodoteče a říční sediment. Patrně v 18. století došlo k zavezení koryta řeky a jeho přemístění do dnešní polohy. Pouze v sondě S3 bylo zachyceno podloží tvořené písčitým jílem.

Černá, sonda S2, řez 7.

Sondou S3 byla dále dokumentována nejstarší intaktní vrstva s redukční keramikou charakteristickou pro 15. – 16. století. Do jejího povrchu byl zahlouben liniový výkop pro dřevěné vodovodní potrubí, které ústilo do zámeckého areálu. Zásyp výkopu obsahoval keramiku charakteristickou pro 16. století. Vzhledem ke stavu zachování dřevěného potrubí nebylo možné odebrat vzorky pro dendrochronologickou analýzu.

Černá, sonda S3, pohled od SZ.

V sondě S4 byly dokumentovány dvě lokální zpevňující úrovně dlažeb ze středních kamenů dokládající místní komunikaci ve zkoumaném prostoru.

Nálezy keramiky byly obsaženy ve vrstvách všech sond, nejstarší byla kvalitní redukční a redukční leštěná keramika datována do 15. – 16. stol. obsažená ve vrstvě 126 (sonda S3). Nejvýrazněji je v keramických souborech zastoupena glazovaná keramika charakteristická pro 16. – 17. století a pokročilé novověké zboží z 18. – 19. století.

Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Dolní Radslavice byl vyvolán záměrem investora provést celkovou rekonstrukci opěrné zdi SO 213 na komunikaci III/03720, která byla v nevyhovujícím technickém stavu. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červnu až říjnu roku 2012.

Dolní Radslavice – profil P 1

Archeologickým výzkumem bylo dokumentováno jílové podloží, které se nacházelo v úrovni 489 m n. m. Říční sediment písčitého jílu obsahoval keramiku datovanou do 13. – 15. století. Výrazné časové rozpětí nálezů keramiky je dáno charakterem ukládání sedimentu. Výzkumem byla doložena přítomnost starší komunikace, kterou bylo možné na základě nálezů keramiky rámcově datovat do 15. – 16. století. Navážka písčitého jílu obsahovala novověkou keramiku ze 17. – 18. století.

Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Opatov byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci komunikace III/4036 včetně části dešťové kanalizace, která byla v nevyhovujícím technickém stavu. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červnu až říjnu roku 2012.

Opatov, profil P1 pohled od SZ

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci výkopu pro dešťovou kanalizaci a dohledu nad skrývkou plochy rekonstruované komunikace. Profil P1 byl dokumentován v délce 2 m. Na podložní písčitý jíl s valounky nasedala uloženina jílovité hlíny, která obsahovala kvalitní redukční keramiku. Jeden zlomek byl zdoben radélkem. Nálezy odpovídají keramické produkci 14. – 15. století, následovala navážka písku. Profil P2 byl dokumentován v délce 2 m. Jílová vrstva byla překryta navážkou jílovité hlíny, která obsahovala zlomek jednostranně glazované keramiky datovaný do 16. – 17. století. Profil P3 byl dokumentován v délce 3,8 m. Vrstva písčitého jílu obsahovala zlomek jednostranně glazované keramiky datované do 16. – 17. století. Následovala navážka jílovité hlíny s četnými velkými kameny, na jejím povrchu byla hlína zahradního horizontu. Na profilu P4 byla stratigraficky nejstarší vrstva jílu obsahovala zlomky hrubé redukční keramiky se slídou ve hmotě datované do 14. – 15. století (2 ks). Na její povrch nasedala písčitá hlína překrytá plastickým jílem. Následovala uloženina písčitého jílu překrytá písčitou hlínou. Situaci všech profilů uzavírala vrstva travního drnu.

Výzkumem bylo dokumentováno podloží tvořené písčitým jílem, dále byly zachyceny dvě původní historické uloženiny. Jedná se o jílovitou hlínu (102, profil P1) a uloženinu jílu (113, profil P4), které obsahovaly keramické zlomky datované do 14. – 15. století. V navážkových vrstvách 104 (profil P2) a 108 (profil P3) byla obsažena jednostranně glazovaná keramika z 16. – 17. století. Zahloubené objekty nebyly na místě skrývky doloženy.

Záchranný archeologický výzkum v intravilánu Lidmaně byl vyvolán záměrem investora provést novostavbu budovy v areálu Ústavu sociální péče. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červenci až říjnu roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci profilu P1 a provedení povrchového sběru v bezprostředním okolí skrývky ornice. Profil P1 byl dokumentován v délce 2 m. Povrchovým sběrem byl získán soubor 72 ks keramiky.

Lidmaň – okraje keramických nádob

Nejstarší byla tenkostěnná hrubá archaická redukční keramika se slídou ve hmotě (15 ks), kterou bylo možné datovat do 13. století. Z výzdobných prvků se v jednom případě uplatnila jednoduchá rytá linie. Nejvýrazněji byla v souboru zastoupena kvalitní redukční keramika (46 ks) charakteristická pro 14. – 15. století. Dvě těla nádob měla povrch zdobený leštěním, které je typické pro raně novověkou keramickou produkci (16 – 17. století). Do shodného období bylo možné datovat výskyt oxidačního zboží (4 ks) a jednostranně glazované oxidační keramiky (5 ks).

Záchranný archeologický výzkum při novostavbě budovy v severní části intravilánu obce Lidmaň přinesl na základě povrchového sběru doklady osídlení blízkého okolí lokality ve 13. – 17. století. Původní historické uloženiny či zahloubené objekty nebyly na místě skrývky doloženy.

Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Číměř nad Jihlavou byl vyvolán záměrem investora provést sanaci silničního tělesa II/401 spolu s výstavbou opěrné zdi (SO 201) o celkové délce 190 m. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červenci až říjnu roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci profilu P1 a provedení povrchového sběru v bezprostředním okolí stavby. Povrchovým sběrem byl získán soubor 158 ks keramiky. Nejstarší byla tuhová keramika s engobou na povrchu (15 ks), tenkostěnná hrubá archaická redukční keramika se slídou ve hmotě (11 ks) a sporadicky se vyskytující keramika se sendvičovým efektem výpalu (2 ks), které bylo možné datovat do 13. století. Z výzdobných prvků se v jednom případě uplatnila jednoduchá rytá linie. Nejvýrazněji byla v souboru zastoupena kvalitní redukční keramika (127 ks) charakteristická pro 14. – 15. století. Do uvedené keramické třídy patří okraje hrnců a mís. V souboru byla sporadicky zastoupena oxidační glazovaná keramika datovaná do 16. – 17. století (3 ks).

Vladislav, Číměř – profil P1

Nejdůležitějším výstupem archeologického výzkumu v k. ú. Číměř nad Jihlavou je povrchovým sběrem získaný soubor 158 ks keramiky, který bylo možné datovat do 13. – 17. století. Nálezy keramiky se na lokalitu dostaly druhotně, vyvezené z intravilánu obce v souvislosti se zemědělsko – technickými pracemi v minulosti. Na profilu P1 byl a dokumentována původní historická komunikace.

Záchranný archeologický výzkum v trati K Olšinám v k. ú. Pavlínov byl vyvolán záměrem investora provést stavbu polní cesty v extravilánu obce. Výzkum byl prováděn formou dohledu při skrývce ornice v prostoru stavby v říjnu a listopadu roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci 2 profilů (P1,P2) a provedení povrchového sběru v bezprostředním okolí skrývky ornice. Povrchovým sběrem byl získán soubor 15 ks keramiky.

Pavlínov, polní cesta, profil P2 od J.

Nejstarší byla tenkostěnná tuhová keramika (1 ks) datovaná do 13. století. Nejvýrazněji byla v souboru zastoupena kvalitní redukční keramika (12 ks) charakteristická pro 14. – 15. století. V této skupině nálezů byly obsaženy dva okraje hrnců a jeden zlomek trojnožky. Do 15. století bylo možné datovat zboží oxidačního výpalu (2 ks) s jedním zlomkem okraje pokličky. Nálezy keramiky se na lokalitu dostaly druhotně, vyvezené z intravilánu obce v souvislosti se zemědělsko – technickými pracemi v minulosti (např. hnojení polí).

Na profilu P2 bylo dokumentováno 0,2 – 0,25 m mocné souvrství ornice a podorničí, které bezprostředně nasedalo na písčitohlinité podloží. Výzkumem nebyly dokumentovány žádné zahloubené objekty na sledované ploše skrývky.

Záchranný archeologický výzkum v trati Na dílech v k.ú. Malá Losenice byl vyvolán záměrem investora provést stavbu polní cesty v extravilánu obce. Výzkum byl prováděn formou dohledu při skrývce ornice v prostoru stavby v říjnu a listopadu roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci profilu P1 a provedení povrchového sběru v bezprostředním okolí skrývky ornice. Profil P1 byl dokumentován v délce 2 m. Na písčitojílové podloží nasedala podorniční vrstva jílovité hlíny. Na povrchu byla vrstva ornice.

Povrchovým sběrem byl získán soubor 60 ks keramiky. Nejstarší byla tenkostěnná tuhová keramika (3 ks) a hrubá archaická redukční keramika se slídou ve hmotě (8 ks), kterou bylo možné datovat do 13. století. Okrajově se vyskytla tenkostěnná keramika se sendvičovým efektem datovaná do 13. – 14. století (3 ks). Nejvýrazněji byla v souboru zastoupena kvalitní redukční keramika (32 ks) charakteristická pro 14. – 15. století. Dva redukční okraje hrnců a čtyři zlomky výdutí nádob měly povrch zdobený leštěním (6 ks), které je typické pro raně novověkou keramickou produkci (16 – 17. století). Do shodného období bylo možné datovat výskyt hrubého oxidačního zboží (3 ks) a jednostranně glazované oxidační keramiky (5 ks).

Malá Losenice – keramika

Nejdůležitějším výstupem archeologického výzkumu je povrchovým sběrem získaný soubor 60 ks keramiky, který bylo možné datovat do 13. – 17. století. Nálezy keramiky se na lokalitu dostaly druhotně. Původní historické uloženiny či zahloubené objekty nebyly na místě skrývky doloženy.

Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán záměrem investora provést nový rozvod venkovního kabelového vedení NN. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených liniových výkopech v květnu roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci 2 profilů (P1, P2). Profil P1 byl dokumentován v délce 2 m. Nejstarší kulturní vrstva jílovité hlíny (103) obsahovala dva zlomky kvalitní redukční keramiky charakteristické pro 14. – 15. století. Jednalo se o jeden okraj hrnce a jeden zlomek těla nádoby. Na vrstvu 103 nasedala novověká navážka stavební suti tvořená písčitým jílem se zlomky cihel. Následovala uloženina písku překrytá travním drnem. Profil P2 byl dokumentován v délce 2 m. Nejstarší vrstva písčité hlíny s četnými středními kameny obsahovala redeponovaný zlomek širokého pásového ucha (šířka 5 cm) s částečnou glazurou, které je typické pro keramiku 16. – 17. století. Na vrstvu 106 nasedala novověká navážka písčité hlíny, kterou překrývala jílovitá hlína. Situaci uzavíral travní drn.

Žďár n. Sázavou, ul. Bezručova, profil P1 a P2

Archeologický výzkum přinesl doklady osídlení bezprostředního okolí zkoumaných výkopů ve vrcholném středověku (14. – 15. st.) a novověku (16. – 17. st.). Na profilech výkopu byla dokumentována intaktní středověká kulturní vrstva (profil P1, 103) a novověké recentní navážky.

Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Zvole nad Pernštejnem byl vyvolán záměrem investora provést nový rozvod venkovního kabelového vedení NN. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených liniových výkopech v březnu až květnu roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci tří pozitivních profilů (P1, P2, P3). Profil P1 (před č.p. 3) byl dokumentován v délce 1,2 m. Na planýrkovou vrstvu jílovité hlíny nasedala uloženina písčité hlíny, která obsahovala dva zlomky kvalitní redukční keramiky datované do 15. století. Následovala zpevňující vrstva písčité hlíny s četnými kameny, tvořící pochozí úroveň. Na její povrch nasedala navážka písčité hlíny s jedním redukčním okrajem hrnce datovaným do 15. století. Situaci uzavírala zpevňující vrstva písčité hlíny s kameny, kterou překrýval travní drn. Profil P2 (před č. p. 1, délka 1,6 m) byl tvořen vrstvou jílu, na kterou nasedala jílovitá hlína a plastická hlína, která obsahovala jeden okraj hrnce s glazurou datovaný do 17. – 18. století. Následovala uloženina jílu s redeponovanou redukční leštěnou keramikou charakteristickou pro 16. – 17. století. Na její povrch nasedala navážka písčitého jílu překrytá asfaltem. Na povrchu terénu byl travní drn. Profil P3 (před č. p. 2, délka 1,4 m) byl tvořen navážkou písčité hlíny, která obsahovala dva glazované okraje hrnců typické pro 17. – 18. století. Na její povrch nasedal asfalt překrytý navážkou štěrkovité hlíny.

Zvole nad Pernštejnem, profil P1–P3

Nejdůležitějším výstupem archeologického výzkumu je získání dokumentačních bodů, které jsou situovány v intravilánu obce. Ve výkopu pro kabel NN byla na profilu P1 dokumentována planýrková vrstva jílovité hlíny. Vrstvy písčité hlíny 104 a 102 obsahovaly redukční keramiku datovanou do 15. století. Dále byly na profilu P1 doloženy dvě lokální zpevňující pochozí úrovně terénu (vrstva 103 a 101). Na profilu P2 bylo dokumentováno kulturní souvrství s glazovanou keramikou datovanou do 17. – 18. století. Na profilu P3 byla zachycena navážka písčité hlíny s novověkou keramikou charakteristickou pro 17. – 18. století.

Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Dolní Rozsíčka byl vyvolán záměrem investora provést rekonstrukci vodovodu, který byl v nevyhovujícím technickém stavu. Výzkum byl prováděn formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v červenci až září roku 2012.

Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci 3 profilů (P1, P2, P3). Profil P1 byl dokumentován v délce 1,5 m. Na uloženinu jílu nasedala jílovitá hlína, která obsahovala kvalitní redukční keramiku datovanou do 14. – 15. století. V souboru byl zastoupen jeden okraj hrnce a zlomky těl nádob (4 ks). Následovala uloženina písčitého jílu s jedním zlomkem keramiky ze 14. až 15. století, kterou překrývala písčitá hlína s glazovanou keramikou datovanou do 17. až 18. století (1 ks). Situaci uzavírala vrstva travního drnu.

Profil P2 byl dokumentován v délce 1,5 m. Na písčitý jíl nasedala kulturní vrstva jílu překrytá písčitou úpravou povrchu terénu. Následně se ukládala vrstva organogenního charakteru tvořená jílem s redukční keramikou ze 14. až 15. století (5 ks). Na její povrch navazovala uloženina jílu o mocnosti 40 – 50 cm s keramikou datovanou do 15. století. Její povrch byl upraven vrstvou středních valounků, která tvořila lokální pochozí úroveň terénu. Následovala uloženina písku s keramikou z 18. – 19. století (1 ks), do které se zahluboval recentní výkop pro inženýrské sítě vyplněný písčitou hlínou. Na povrchu terénu byl travní drn.

Dolní Rozsíčka, profil P2 od JV, detail.

Profil P3 byl dokumentován v délce 2,5 m. Na jílové podloží nasedala navážka písčité hlíny s glazovanou keramikou datovanou do 17. – 18. století. Následovaly podkladové konstrukční vrstvy pro vozovku. Výzkumem bylo zachyceno geologické podloží tvořené jílem (profil P3). Na profilech P1 a P2 byly dokumentovány vrstvy s keramikou datovanou do 14. – 15. století. Uloženiny 101 (P1) a 116 (P3) obsahovaly keramiku ze 17. – 18. století. Vrstva 106 (P2) obsahovala keramiku datovanou do 18. – 19. století. Nejdůležitějším dokumentačním bodem se jeví profil P2, na kterém bylo zachyceno středověké souvrství, kdy na kulturní vrstvu (111) navazuje hygienická úprava povrchu pískem (110). Následuje vrstvu nečistot organogenního charakteru překrytá výrazným nárůstem terénu cca o 50 cm. Posléze došlo k úpravě povrchu lokální dlažbou či komunikací z valounků.