Záchranný archeologický výzkum v intravilánu obce Jizerní Vtelno byl vyvolán záměrem investora vybudovat v obci kanalizaci. Při prohlídce bagrovaných výkopů pro kanalizaci byly v zimních měsících roku 2019 zjištěny pozitivní archeologické situace a byl tak zahájen archeologický výzkum realizovaný souběžně se stavbou.

Nejstarší zachycené osídlení je datováno do období kultury s vypíchanou keramikou (4 900 – 4 700 BC). Osídlení je doloženo zlomky keramických nádob z jemně plavené hlíny zdobené vpichy, fragmentem kopitovitého sekeromlatu a pazourkovým jádrem, který sloužil jako surovina k výrobě štípaných nástrojů. Výzkumem nebyly bohužel zachyceny žádné objekty, které by bylo možné jednoznačně přiřadit do tohoto období. Všechny nálezy pocházejí z výplní mladších objektů doby bronzové, tyto nálezy tedy interpretujeme jako reziduum staršího kulturního souvrství.

Další zachycené osídlení pochází z mladší doby bronzové (1 250 – 1 000 BC), kultury knovízské. Zemědělská osada je doložena sídlištními a zásobními jámami, zahlubující se z povrchu půdního profilu, který se vytvořil během holocénu na sprašovém podloží. Zásobní jámy sloužily k uskladnění osiva na příští rok nebo k uskladnění zemědělských produktů určených k spotřebě. Ve výplních jam se našly keramické zlomky nádob, zvířecí kosti a mazanice.

Na pravěké osídlení navazují doklady sídelních aktivit ze středověku. Před domy č. p. 6 a č. p. 8 byla výzkumem zachycena část zemnice, z jejíž výplně pochází keramické zlomky nádob datované do období 13. až 14. století. Z tohoto období pochází i písemné prameny opatovického kláštera, které dokládají existenci vsi již v roce 1229. Nález nicméně dokládá odlišnou prostorovou dispozici usedlostí před definitivní stabilizací intravilánu ve vrcholném středověku.

Do období novověku až recentního období datujeme doklady navážek, úpravy povrchu komunikací a budování inženýrských sítí, pod kterými se zachovaly doklady pravěkého a středověkého osídlení.
Během výzkumu byly po dohodě se stavbou vytýčeny v trase budoucí kanalizace dvě sondy v areálu zázemí zámku Stránov. V letech 1463–1468 zde vystavěl Jaroš ze Svojovic hrad v místě předchozí předpokládané tvrze. Během let 1545–1589 náležel hrad Berkům z Dubé. Za doby jejich nástupců Biberštejnů a následně Slavatů byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Za Marie z Valdštejna z Vartemberka byl v letech 1890–1894 zámek přestavěn do dnešní neorenesanční podoby. Původní hrad, situovaný na ostrožně nad pravým břehem Jizery, měl dvojdílnou dispozici. Do širší části ostrožny je umístěno rozsáhlé předhradí, na které v nejužší části ostrožny navazuje samotné jádro hradu oddělené od předhradí mohutným šíjovým příkopem.

Do prostoru předhradí, byly umístěny dvě sondy s cílem zjistit charakter archeologických terénů. Sondy byly kopány ručně po přirozených vrstvách za účelem získání co největšího množství datovatelných artefaktů. V první sondě bylo po odstranění štěrkové cesty dosaženo podloží a bylo doloženo, že archeologické terény jsou zde již zničeny.

Naproti tomu situace v druhé sondě, která byla situovaná cca 18 m SSV od hranolové brány s pozdně gotickým portálem nejasného stáří, přinesla překvapení. Až v hloubce dva metry, kdy byly další práce pozastaveny z bezpečnostních důvodů, bylo pravděpodobně dosaženo sprašového podloží. Zda se jedná o rostlé podloží nebo jenom o splachy nebylo možné definitivně rozhodnout. Situaci interpretujeme jako doklad příkopu, který ve směru SSV–JJZ odděloval ostrožnu s předhradím od navazující terasy. Délku a šířku příkopu nelze na základě sondáže spolehlivě odhadnout, v případě, že bylo dosaženo rostlého podloží činila hloubka příkopu cca 2 m. Spodní výplně příkopu tvořily pravděpodobně splachy a opady stěn příkopu, svrchní vrstvy měly charakter navážek vzniklých při záměrném zasypávání příkopu.

Z výplní příkopu pochází pravěká a středověká keramika ve velmi fragmentárním stavu neumožňující detailnější datování. Ve svrchní zásypové vrstvě byla nalezena mince určená jako český jednostranný haléř Ludvíka Jagellonského (1516-1526) pocházející z kutnohorské mincovny. Časové vročení vzniku a zániku příkopu je na základě dosavadních znalostí velmi problematické. Jako pravděpodobnou dobu vzniku příkopu lze určit 2. polovinu 15. století v souvislosti se vznikem hradu, kdy příkop mohl sloužit jako vnější ochrana předhradí. Vzhledem k přítomnosti pravěké keramiky a nedalekému pravěkému osídlení nelze vyloučit ani možnost staršího pravěkého opevněného hradiště, na které později navázala výstavba hradu. Pravěká keramika se ovšem mohla do výplně příkopu dostat i druhotně jako obsah zeminy zásypu, která mohla být dovezena z prostoru mimo ostrožnu.

Vzhledem k nálezu mince z 1. poloviny 16. století lze dobu zániku spojit s přestavbou hradu na zámek, kdy obranná funkce předhradí již nebyla potřebná a do popředí zájmu šlechty se dostávají reprezentační a hospodářské funkce nového sídla. Při které ze dvou hlavních přestaveb, doložených písemnými prameny, došlo k zániku příkopu opět nelze spolehlivě určit. Nezbývá, než se těšit na nové archeologické výzkumy, které snad pomůžou zodpovědět výše nastíněné otázky.