Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán záměrem investora provést stavební úpravy zahrnující zemní práce na prostranství bezprostředně sousedícího se zámkem Žďár. Výzkum byl proveden mezi dubnem a květnem roku 2017. Zájmový prostor se nacházel jižně od areálu žďárského zámku, mezi plochami rybníků Konvent a Bránský. Z jižní strany byl areál ohraničen korytem Strážského potoka.
V rámci výzkumu bylo ručně odkryto osm sond, dokumentovány byly navíc čtyři řezy ve výkopech stavby. Byly zjištěny četné doklady přítomnosti kulturního souvrství.
Toto souvrství zřetelně narůstá směrem k areálu zámku. Zatímco profil, který je nejbližší zámeckým budovám, má mocnost přinejmenším 1,5 m (podloží nebylo zachyceno, Obr. č. 1), v nejjižnější sondě nebylo přítomno vůbec.
Obr. 1: Řez č. 1, začištěný profil po výkopu kNN s patrným kulturním souvrstvím. zdroj: Pueblo, o.p.s.
Kulturní souvrství tvoří souslednost kulturních vrstev. Pojem „kulturní vrstva“ označuje uloženiny kontaminované, či přímo tvořené odpadem vznikajícím dlouhodobějším osídlením lokality. Tyto vrstvy mají zpravidla zřetelně „horizontální“ a poměrně homogenní charakter díky postupnému roznášení do širší plochy způsobeným erozními procesy. Část uloženin je klasifikovaných jako „navážka“. V tomto případě se jedná o intencionálně, zpravidla jednorázově, deponovanou zeminu. Typicky se jedná o stavební odpad (smísený se zeminou) a mohou obsahovat více odlišných příměsí. Často bývá účel navážky vyrovnání terénu. Nárůst mocnosti kulturního souvrství včetně navážek tedy koreluje s klesající vzdáleností k sídelnímu areálu, jímž je v tomto případě zámek (dříve klášter) Žďár.
Obr. 2: Mapa stabilního katastru z roku 1835 s vyznačenou plochou ZAV z roku 2017. zdroj: Pueblo, o.p.s., upravil: Švácha
Na mapě stabilního katastru z roku 1835 je severní část lokality (přilehlá k zámeckému areálu) označená jako zahrada; jižnější část jako „mokrá louka“ (Obr. č. 2). Nejsou přítomny žádné budovy, což odpovídá výsledkům výzkumu, který nezachytil žádné pozůstatky konstrukcí dřevěných ani zděných konstrukcí (vyjma recentních inženýrských sítí). Je však třeba poznamenat, že se plošný archeologický průzkum týkal pouze malé části parcely.
Obr. 3: Průběh ručního odkryvu vytyčených sond. Zdroj: Pueblo, o.p.s.
Zjištěná chronologie se potýká s omezeným množstvím datovatelných nálezů z určitých částí souvrství. Nejstarší zlomky keramiky lze datovat již do 13. století, v jehož 2. polovině byl žďárský klášter vystavěn, jsou však přítomny jen jako rezidua v uloženinách jasně datovaných převažujícím, výrazně mladším, keramickým materiálem. Shodu relativního stáří uloženin a z nich získaných artefaktů lze pozorovat na úseku mezi sondou 1 a 2. V relativně nejstarší vrstvě 113 byl nalezen zlomek datovatelný do 16. stol.; v následující vrstvě 112 zlomky datovatelné do 17.–18. stol.; překrývající vrstva 111 nálezy postrádá, ovšem další vrstva, interpretovaná jako navážka, 110 jich naopak obsahuje značné množství, a to ze 13., 15./16., 17. a 18. století. Uloženinu datují nejmladší nálezy, dá se tedy předpokládat, že pochází z doby barokizující přestavby bývalého kláštera. Při přestavbě jistě došlo k narušení historických terénů, z nichž zřejmě pochází starší zlomky, a promíchaná zemina byla posléze přemístěna do současné polohy. Podobné složení materiálu lze pozorovat i na následující vrstvě 109, kde ovšem naznačuje nález mince z r. 1970 recentní původ, nelze však vyloučit její infiltraci do starších terénů např. působením bioturbace.
Nejvýraznějším konkrétním movitým nálezem z lokality je zlomek tzv. loštické keramiky. Tato keramika se vyznačuje vysokou tvrdostí výpalu a povrchem pokrytým puchýřky, způsobených uvolňováním pyritu z grafitové hlíny při pálení. Vyráběna byla v moravských Lošticích od konce 14. zhruba do poloviny 16. století a rozšířila se široce po Evropě, jak dokládá i její vyobrazení na triptychu Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche z roku 1503/1504.
Autor: Pavel Hušták, Hynek Švácha (Pueblo, o.p.s.)