Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Dobrovice byl vyvolán záměrem investora výstavbou sedimentační nádrže K4. Výzkum byl prováděn na stavbou ohrožených plochách v letních měsících roku 2011. Zkoumaná plocha je ze západu ohraničena tzv. Dobrovickou stokou a komplexem dobrovického cukrovaru, na severu se plocha zvyšuje směrem k Vinařskému vrchu.
Sedimentační nádrž K4 a ČOV v areálu cukrovaru Dobrovice
Záchranný archeologický výzkum při výstavbě sedimentační nádrže K4 – Dobrovice přinesl doklady pravěkého osídlení lokality ve starší době bronzové. Archeologické situace byly zjištěny na východní ploše zájmového území v místech sprašových návějí. Co do počtu získaných artefaktů, lze jako nevýznamnější považovat nález objektu č. 500, (interpretuji jako zásobní jámu na obilí, analýza makrozbytků zde potvrdila uskladnění pšenice dvouzrnky). Objekt obsahoval kromě množství keramického materiálu z klasické fáze únětické kultury také kostěné nástroje – zbytky hrotů a šídel.
Řez obj. č. 500
V druhově určeném osteologickém materiálu jsou zastoupeny pouze běžné druhy domácích zvířat: skot, ovce/koza, pes a případně prase. Z objektu č. 500 byly též odebrány vzorky na proplavení, kde byl získán soubor zuhelnatělých rostlinných zbytků a uhlíků. Makrozbytková analýza potvrdila znalost pěstování pšenice dvouzrnky ve starší době bronzové a její prvořadý význam v ekonomice tohoto období (což odpovídá i situaci na jiných lokalitách unětické kultury). Na základě analýzy uhlíků lze v okolí zkoumané lokality rekonstruovat ve starší době bronzové kyselé doubravy (dub, borovice) a snad i lesy se stanovištně náročnými listnáči – zjištěn javor. Nalezené komponenty klasické fáze únětické kultury, rozšiřují archeologické a archeobotanické poznání staro-bronzového období v dobrovickém regionu.
Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Votice byl vyvolán záměrem investora revitalizovat prostor Komenského a Malého náměstí. Výzkum byl prováděn na stavbou ohrožených plochách v letních měsících roku 2011 organizací Pueblo – archeologická společnost, o. p. s. Plocha archeologického výzkumu se nachází v bývalém okrese Benešov v katastru obce Votice. Zkoumaná plocha se nachází v intravilánu města Votic na Komenského a Malém náměstí na par. č. 1040/1, 1040/2, 1114/9, 1114/10, 1043/1.
Profil sondy S7
Záchranný archeologický výzkum při revitalizaci Komenského náměstí přinesl doklady kontinuální funkce Komenského náměstí od konce 16. stol.
V liniových profilech byly dokumentovány celkem tři úrovně historických dlažeb z drobných kamenů, valounů i lomového kamene. Dlažby nedosahovaly výraznější mocnosti a nejstarší nasedala přímo na podloží. Výzkum dokumentoval problematiku zacházení s odpadem v jádru města. Odpad byl do jisté míry z pochozích ploch odstraňován, pokud však došlo k jeho výraznějšímu nárůstu byl z hygienických důvodů překryt novou plošně omezenou dlažbou. V SZ části náměstí byla dokumentována požárová planýrková vrstva se značným obsahem uhlíků a mazanice, která je přemístěným pozůstatkem požárem zaniklé stavby. Na základě nálezů keramiky je možné vrstvu rámcově datovat do novověku (17. století).
Sektor S 11, vrstva 305, č. s. 244
Ve V části náměstí, se podařilo zachytit zaniklou vodoteč potoka, který protékal přes votické náměstí ve směru JZ – SV. Koryto potoka bylo odhaleno v S10, S1, V3 a obsahoval keramické nálezy tzv. Berounského zboží. Ze S10 pochází nález mince datované k roku 1624, pochází z vrstvy, která překrývá již zaniklé koryto potoka.
Harrisova matice 1
Archeologický výzkum na Malém náměstí prokázal složitý urbanistický vývoj a předmětné ploše. Jedná se především o zachycení kamenných konstrukcí v S14 a S15. V S7 byl zachycen základ zaniklé synagogy z 18. stol. Zkoumaný prostor v S7a S11 zachytil četné sídelní aktivity dokládající intenzivní využití prostoru již v 16. stol. Nalezený architektonický prvek patky pilastru pocházející ze zaniklé synagogy byl po dohodě s městem zakomponován jako součást památníku věnovanému památce Votických Židů.
Záchranný archeologický výzkum Kosova Hora kNN byl vyvolán záměrem investora výstavbou IS v intravilánu obce Kosova Hora. Výzkum byl prováděn na stavbou ohrožených plochách v letních měsících roku 2011 Zájmový prostor se nalézal ve dvoře bývalé tvrze č. p. 1 a podél příjezdové komunikace ze směru obce Lavičky směrem k potoku Mastník, mezi obytnými domy č. p. 17 a č. p. 21 v k. ú. Kosova Hora, archeologický výzkum zachoval členění na tyto dvě základní plochy (Tvrz – dvůr a trasa kNN – E1). Záchranný archeologický výzkum spočíval v dokumentaci 2 liniových výkopů.
Výkopová trasa v ploše dvora bývalé tvrze čp.1.
Archeologický výzkum zachytil sídelní aktivity pocházející ze 16.–17. stol. při komunikaci mezi č. p. 17 a 21. Vzhledem ke značným terénním úpravám, ke kterým došlo při výstavbě či rozšíření asfaltové vozovky, nebyly zachyceny další archeologické situace, na jiných místech výkopu dosahovala podkladová vrstva vozovky až na geologické podloží. Výkop V2 v prostoru dvora bývalé tvrze zachytil torzo koruny kamenné zdi. Podle archeologických nálezů z destrukčních vrstev, které korunu zdi překrývaly, její zánik můžeme spojit se změnou funkce a přestavbou tvrze v renesanční zámek v 16. stol.
Detail odhalené koruny lícovaného zdiva (č. 108)
Archeologický výzkum v intravilánu obce v Kosova Hora, zachytil sídelní aktivity pocházející ze 16.–17. stol. Výkop v prostoru dvora č. p. 1, zachytil doklady urbárního vývoje objektu tvrze. Podle archeologických nálezů z destrukčních vrstev, které korunu odkryté zdi překrývaly, můžeme její zánik spojit se změnou funkce a přestavbou tvrze v renesanční zámek v 16. stol.
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán rekonstrukcí kabelového vedení NN. Výzkum byl realizován formou dohledu na stavbou dotčených liniových výkopech v květnu a červnu 2011.
Výzkumem byla získána poměrně ucelená linie archeologických dokumentačních bodů, které prochází historickým jádrem města (profil P1 – P15). Podloží bylo tvořené prachovou hlínou tvořící původní půdní typ.
Výzkum přinesl doklady o využívání stavbou dotčené plochy jako veřejného prostoru již od středověku. Bezprostředně na podloží nasedala lokální štětová dlažba z drobných kamínků a valounků (P4).
Profil P2, celkový pohled od JV.
Doklady dalších plošně omezených štětových dlažeb byly dokumentovány i na dalších profilech (P1, P2, P3, P9, P10). Dlažby měly pečlivě zhutněný rovný povrch a nedosahovaly výraznější mocnosti. Na lokální dlažby se ukládaly vrstvy výrazně organogenního charakteru se zvýšeným obsahem artefaktů. Na uvedené odpadní vrstvy také nasedaly hygienické vrstvy písku nebo jílu.
Profil P14 – severozápadní, detail.
Archeologický výzkum dále doložil stopy požáru zachycené v profilech P4, P6 a P13. Dokumentovány byly planýrkové vrstvy se značným obsahem uhlíků a vypálenými zlomky mazanice, které jsou nepochybně přemístěnými pozůstatky požárem zaniklých staveb. Místní omezení nálezů naznačuje, že původní poloha staveb nemusí být od místa archeologizace pozůstatků příliš vzdálená.
Na základě nálezů keramiky je možné rámcově datovat požáry do 15. – 16. století. Nejstarší doloženou keramiku je možné datovat do 13. století. Jedná se především o torzo těla zásobnice zdobené vícenásobnou rytou rýhou a zlomky tuhové keramiky.
Tabuly s nálezy.
Dalším archaickým prvkem bylo zdobení okraje hrnce jednoduchou rytou vlnovkou nebo radélkem. Jednalo se o redukční keramiku s výraznou příměsí slídy ve hmotě. Dominují však nálezy novověké keramiky, často se zelenou glazurou datované do 17. – 18. století.
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán úpravou křižovatky silnic II/399 a II/396 v intravilánu obce Rouchovany a byl prováděn v podzimních měsících roku 2011.
Rouchovany, torzo lochu
Výzkumem byl dokumentován jeden zahloubený objekt s vypíchanou keramikou. Mimo charakteristickou keramiku zdobenou pásy vpichů a výčnělky na výduti nádob obsahoval objekt také kolekci štípaných kamenných artefaktů – jádra, čepele, úštěpy a nástroje. Jako surovina k výrobě byl použit rohovec typu Krumlovský les. Z lokality bylo získáno absolutní datum 6000 ± 50 BP.
Zdobené okraje hruškovitých nádob
Další doklady osídlení podle archeologických nálezů jsou z období vrcholného středověku až novověku (14. – 15. století do 18. – 20. století). Výzkumem bylo dokumentováno torzo lochu zahloubené do skalního podloží.
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán rekonstrukcí vodovodu, kanalizace a úpravou povrchů. Výzkum byl realizován formou dohledu na stavbou dotčených výkopech v květnu až září 2011.
Nejdůležitějším výstupem archeologického výzkumu je získání poměrné ucelené linie archeologických dokumentačních bodů, které prochází historickým jádrem města (profil P1 – P11).
Sonda S1, pohled od západu.
Výzkum doložil kontinuální funkci náměstí jako veřejného prostranství od konce 13. století. Na profilu P2, P3 a ve výkopu pro strojovnu kašny byly dokumentovány nejstarší štětové dlažby z drobných kamínků a valounků související s počátky lokace města. Dlažby nedosahovaly výraznější mocnosti a nasedaly přímo na skalní podloží. Na jejich povrchu se ukládala vrstva výrazně organogenního charakteru. Stratigraficky mladší dlažby přímo nasedaly na více čí méně mocnou vrstvu nečistot. Na odpadní vrstvy také nasedala hygienické vrstva písku.
Sonda S1, 1 × 1 m
Výzkum zaznamenal celkem čtyři úrovně dlažeb nad sebou a dokumentoval problematiku zacházení s odpadem v jádru města. Odpad byl do jisté míry z pochozích ploch odstraňován, pokud však došlo k jeho výraznějšímu nárůstu byl z hygienických důvodů překryt novou plošně omezenou dlažbou. Archeologický výzkum dále doložil ve dvou situacích stopy požáru. Dokumentovány byly planýrkové vrstvy se značným obsahem uhlíků a vypálenými zlomky mazanice. Na základě nálezů keramiky je možné rámcově datovat první požárovou planýrku do 14. století a další souvrství planýrek do 16. století. Vrstva vápna dokumentovaná na profilu P8 souvisí s výstavbou domů na náměstí. Není vyloučené, že se primárně jedná o dno stavební jámy určené k hašení vápna určeného ke stavební činnosti. Na základě nálezů keramiky se vrstva vápna ukládala v 16. století. V sondě S1 byla dokumentována destrukce velkých kamenů. S největší pravděpodobností se jedná o destrukci původní hřbitovní zdi u kostela sv. Prokopa. Na profilu P10 byl dokumentován historický dřevěný vodovod, který odváděl vodu z kašny. Výzkum dále dokumentoval historickou, patrně barokní dlažbu. Nejstarší výzkumem doloženou keramiku je možné datovat do 13. století. Jedná se především o redukční keramiku s příměsí slídy ve hmotě. V nálezech má výrazné zastoupení kvalitní redukční keramika charakteristická pro 14. – 15. století.
Nezanedbatelně je také zastoupena zeleně glazovaná keramika typická pro 17. – 18. století.
Obecně lze konstatovat, že historické vrstvy z období počátků lokace města až 15. století byly dochovány pouze v severní části Havlíčkova náměstí (profily P1, P2, P3, P4). V jižní části náměstí nasedaly na podloží vrstvy stavební suti datované do 17. – 18. století. Tyto uloženiny souvisí s výstavbou kaple sv. Barbory a přestavbou kostela sv. Prokopa.
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán stavbou kanalizace v intravilánu obce. Výzkum byl realizován formou dohledu na stavbou dotčených liniových výkopech v květnu až září 2011.
Archeologickým výzkumem byl získán soubor archeologických dokumentačních bodů, které prochází historickým jádrem obce. Na profilu P2 bylo dokumentováno skalní podloží s vrstvou písčitého jílu s četnými velkými kameny, která původně tvořila dno meandru potoka. V dalších dokumentovaných situacích mělo podloží charakter zvětralé skály nebo písčitého jílu. Na profilu P3 bylo dokumentováno souvrství prachové hlíny tvořící původní půdní typ. Na profilu P1 byly dokumentovány celkem tři úrovně historických dlažeb z drobných kamínků a valounků. Dlažby nedosahovaly výraznější mocnosti a nejstarší nasedala přímo na jílové podloží. Další štětová dlažba byla zachycena na profilu P4.
Výzkum dokumentoval problematiku zacházení s odpadem v jádru obce. Odpad byl do jisté míry z pochozích ploch odstraňován, pokud však došlo k jeho výraznějšímu nárůstu byl z hygienických důvodů překryt novou plošně omezenou dlažbou.Jako původní historickou komunikaci je možné interpretovat dvě zpevňující vrstvy jílu s četnými kameny, které byly zachyceny sondou S2.
Profil P2 – pohled od V
Na profilu P1 byla dokumentována požárová planýrková vrstva se značným obsahem uhlíků, která je přemístěným pozůstatkem požárem zaniklé stavby.
Na základě nálezů keramiky je možné vrstvu rámcově datovat do novověku (16. – 17. století).
Nejstarší výzkumem doloženou keramiku je možné datovat do 13. století. Jedná se především o redeponované zlomky keramiky s příměsí tuhy ve hmotě zdobené vícenásobnou rytou rýhou ze sondy S2.
Ukázky nálezů
Výrazně je v keramických souborech zastoupena redukční keramika charakteristická především pro 14. – 15. století (P4, S2, S3). Nezanedbatelně je v keramických souborech také zastoupena zeleně glazovaná keramika typická pro 17. – 18. století.
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán výstavbou kanalizace v intravilánu obce Měřín a byl realizován formou dohledu v září až listopadu roku 2011. V průběhu stavebních prací byly na lokalitě dokumentovány profily P1 – P3. Na profilu P1 (před č. p. 124) nasedala na jílové podloží (105) uloženina jílu s ojedinělými zlomky cihel (104), která obsahovala zlomky mazanice (2 ks) a kvalitní redukční keramiku datovanou do 15. – 16. století. Do vrstvy 104 se zahluboval recentní liniový výkop vyplněný písčitou hlínou a pískem.
Měřín, Náměstí, profil P1.
Terén byl dále navýšen vrstvou stavební suti. Povrch terénu byl tvořen písčitou hlínou. Na profilu P2 (před č. p. 116) nasedala na jílové podloží uloženina jílovité hlíny, která obsahovala soubor redukční leštěné keramiky datované do 17. století (34 ks). Vrstva 111 byla překrytá pískem. Následně došlo k nárůstu terénu vrstvou písčité hlíny, která obsahovala soubor novověké glazované keramiky (12 ks), továrně vyráběnou keramiku s burelovou glazurou (7 ks). Na profilu P3 (před č.p. 126) bylo opět zachyceno jílové podloží. Na jeho povrch nasedala zpevňující vrstva jílu s kameny tvořící původní dlažbu (120). Následně došlo k nárůstu terénu uloženinou jílu se zlomky redukční leštěné keramiky (2 ks) datované do 17. – 18. století, na které se ukládala vrstva nečistot. Patrně z hygienických důvodů byla pochází úroveň zpevněna vrstvou písku, kterou však opět překrývala jílová vrstva nečistot. Její povrch byl dále zpevněn pískem s drobnými kamínky, nad kterým byl dokumentován písčitý jíl. Vrstva 114 obsahovala kvalitní oxidační keramiku s glazurou, charakteristickou pro 17. – 19. století. Situaci uzavírala písčitá hlína s proplásty jílu převrstvená písčitou hlínou.
Měřín, Náměstí, pohled od Z
Výzkum přinesl doklady osídlení lokality z vrcholného středověku (15. století) a novověku (17. – 19. století). Na profilu P3 byla dokumentována historická dlažba a úpravy pochozích ploch terénu.
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán stavbou vodní nádrže v trati Pod Ochozem. Výzkum byl realizován formou dohledu při skrývce ornice v lednu až březnu 2011.
Moravské Budějovice, Pod Ochozem, stavba hráze od V.
Během stavebních prací na lokalitě byly dokumentovány sporadické nálezy kuchyňské a stolní keramiky z doby vrcholného středověku a novověku, konkrétně od 15. století až po současnost. V nálezech byla zastoupena redukční keramika (3 ks) a glazované zboží (4 ks).
Nálezy byly soustředěny ve vrstvě ornice a podorničí. Podloží bylo tvořeno písčitým jílem. Níže následovalo intaktní skalní podloží. Nálezy keramiky se na lokalitu dostaly druhotně, vyvezené v souvislosti se zemědělsko – technickými pracemi (např. hnojení polí) v minulosti.
Záchranný archeologický výzkum zahrnoval liniový výkop pro kabelové vedení NN situovaný západně a jižně od kostela sv. Jana Křtitele na parc. č. 8, 1. Výzkum byl realizován formou dohledu v dubnu 2011.
Kostel sv. Jana Křtitele je zmiňován k roku 1350. Roku 1789 byl přestavěn v barokním slohu. Východně od kostela je zvonice s dřevěným patrem. U západního zdiva kostela byl dokumentován profil P1 (délka 1,50 m). Na vrstvu jílovité hlíny se zlomky keramiky datovanými do 14. – 15. století (2 ks) nasedala písčitá hlína překrytá pískem tvořícím podklad dlažby. Druhý profil P2 (délka 1,50 m) byl situován jižně mimo kostelní areál. Uloženina písčité hlíny obsahovala zlomky oxidační keramiky charakteristické pro 16. – 17. století (2 ks). Následně se ukládala jílovitá hlína, kterou překrýval travní drn.
Svratka, Kostel sv. Jana Křtitele, profil P1
Na lokalitě byly dokumentovány doklady osídlení ve vrcholném středověku (14. – 15. st.) a novověku (16. – 17. st.).
