Na jaře roku 2019 provedla spol. Pueblo, o. p. s. záchranný archeologický výzkum před plánovanou stavbou prodejny potravin Norma. Zkoumaná plocha o velikosti 0,6 ha se nacházela jihozápadně od centra města Sadská v nadmořské výšce 188 m n. m. Severně ji ohraničovala ulice Poděbradská, západně byl pozemek vymezen čerpací stavicí Benzina a blízkou vodotečí potoka Smradlák.

Provedený výzkum odhalil 254 sídlištních objektů (dva zahloubené domy, sídlištní, zásobní jámy a relikty nadzemních staveb, kde se podařilo zatím rozpoznat šest ucelených půdorysů nadzemních konstrukcí). Sídelní areál na základě nálezů keramických artefaktů souhrnně datujeme do halštatského období.

Lokalita výzkumu byla specifická skladbou geologického podloží. Pod vrstvou sprašové návěje o mocnosti cca 0,3–1 m se nacházely propustné písčité vrstvy. Díky těmto unikátním vlastnostem se dochovaly ve dvou zásobních jamách zbytky proutěných výpletů, které tvořily zpevnění jejich stěn. Největší objev však představoval nález dochované výdřevy studny. Po skrývce ornice byl patrný barevně odlišný oválný objekt o rozměru 3,5 m × 4, 5 m. Při jeho odkryvu se ukázalo, že se jedná o intenzivní komunikační plochu, v jejímž centu se nacházela studna s výdřevou o rozměrech 1, 2 m × 0, 8 m, hloubka studny činila 0,8 m. Výdřevu tvořily tesařsky opracované, čepem propojené dubové fošny. Nálezy ze studny (včetně většiny přírodovědných analýz) jsou ve fázi zpracování. K dispozici máme již vyhotovenou pylovou a litologickou analýzu, na základě které můžeme zrekonstruovat podobu místní flory v době halštatské.

Palynologický záznam z pravěké studny ukazuje odlesněnou, extenzivně využívanou krajinu s relativně malým podílem pylu obilovin. Souvisí to nejpravděpodobněji s nízkou populační hustotou v pravěku ve srovnání s vrcholným středověkem. Složení pylového spektra dřevin odpovídá současným poznatkům o pravěké vegetaci české nížiny, kde se liší druhové složení v antrakologickém záznamu, kde převažuje dub a naopak v palynologické evidenci jsou nejčastější jehličnany, a to borovice jedle a smrk. Vlastní objekt byl v době zániku obklopen ruderální vegetací a velmi pravděpodobně byl i znečištěn výkaly velkých savců, což dokládají nálezy spór střevních parazitů.

Materiálně nejvíce nálezů pochází z období 16. století a začátku 17. století, kde máme doklady hrnčířské výroby keramických nádob a kachlů. Následná aktivita byla archeologicky zachycena až v 18. a 19. století, ve kterém bylo předměstí opět osídleno.
Archeologické nálezy získané ze záchranných výzkumů jsou ve fázi laboratorního zpracování. Výsledky přírodovědných analýz a následné interpretační shrnutí předpokládáme do konce příštího roku.

Záchranný archeologický výzkum v historickém jádru města Rokycany byl vyvolán záměrem investora vystavět bytový dům v Komenského ulici. Před samotnou stavbou proběhla demolice stávajícího domu souběžně s výzkumem realizovaným pracovníky ZČU v Plzni. Po demolici domu oslovil investor společnost Pueblo, o. p. s. s žádostí o provedení výzkumu při bagrování základů nového bytového domu. Výzkum byl realizován v listopadu roku 2019.

Před bagrováním základů bytového domu byla začištěna plocha po demolici předchozího domu a byly položeny čtyři menší sondy v místech s předpokládaným archeologickým potenciálem. Po vybagrování základových pasů byly zdokumentovány stěny výkopů. Objevené archeologické situace byly začištěny, fotograficky a fotogrammetricky zdokumentovány a kresebně interpretovány do terénních fotoplánů. Dokumentované situace byly popsány podle standardního deskriptivního systému pro popis terénních situací společnosti Pueblo, o. p. s. Nakonec byly archeologické situace ovzorkovány za účelem získání datovatelných artefaktů a celá plocha výzkumu byla geodeticky zaměřena.

V důsledku předchozí demolice domu a podsklepení části parcely byly zachycené archeologické situace poměrně fragmentární. Nejstarší doložené osídlení, které datujeme na základě keramiky do 13. století, bylo zachyceno ve formě zbytku jílovité vrstvičky, která nasedala na podložní písčitý jíl. Našly se i zahloubené sídlištní objekty, které snad můžeme zařadit do nejstaršího osídlení, bohužel jejich výplně neobsahovaly datovatelnou keramiku.

V části plochy archeologický výzkum zachytit kulturní vrstvu obsahující keramiku ze 14.–15. století. V prostoru výzkumu se dále dochovaly zbytky sypané dlažby a základových zdí
z různých fází výstavby domu předběžně datovaných do období novověku. Ve zbytku plochy byly zachyceny situace dokládající využívání prostoru v novověku až recentního období. Na místě budoucího parkoviště v zadní části parcely, byla položena sonda, ve které se našla sloupová jáma s dochovaným dřevěným sloupem, v důsledku vysoké hladiny spodní vody, překrytá sekundárně přemístěnou spáleništní vrstvou s keramickými zlomky ze 14.–15. století. Nález sloupové jámy indikuje dřevohlinitou obytnou nebo hospodářskou stavbu.

V měsíci únoru proběhl na katastru obce Březník záchranný archeologický výzkum, který byl vyvolaný stavbou ČOV a kanalizace v obci. Na ploše skrývky pro uložení mezideponie zeminy byla zjištěna koncentrace propálené hlíny – tzv. mazanice a úštěpy kamenných nástrojů. Zjištěná lokalita se nachází na mírném jižním svahu v povodí potoka Luh, v jihovýchodní části obce Březník. V minulosti zde aktivně prováděl predikci terénu prostřednictvím tzv. sběrů archeolog Mgr. Milan Vokáč, který v povodí potoka Luh objevil kamenné úštěpy a keramiku datovanou do období neolitu a eneolitu.

Záchranný archeologický výzkum provedený společností Pueblo, o.p.s. spočíval v plošném odkrytí plochy 15 m × 10 m. Svrchní část zeminy – ornice -obsahovala archeologické nálezy datované od středověku po současnost a odráží zde aktivity obce Březník od jejího počátku až po současnost. Spodní tmavší část zeminy (několik cm nad podložím) obsahovala již zmíněnou mazanici – což je vypálený hliněný omaz, který pokrýval stěny dřevěných staveb. V případě požáru takových domů se nám dochovala vypálená hlína často i s otisky dřevěných konstrukčních prvků. Spolu s mazanicí byla ve spodní vrstvě zastoupena oxidačně pálená, nezdobená keramika, kterou předběžně datujeme do období eneolitu.

Po odkrytí plochy na úroveň sprašových hlín bylo zachyceno několik negativů otisku dřevěných sloupů zaniklé nadzemní konstrukce. Podařilo se tak jednoznačně lokalizovat osadu, která zde existovala před cca 6 000 lety. Pro období neolitu až doby bronzové jsou charakteristické stavby tzv. dlouhých domů, které v době neolitu dosahovaly délky až 50 m. Nalezené tzv. sloupové jámy pravidelné orientace by mohly být pozůstatkem právě takové konstrukce dlouhého domu, zaniklého požárem, jak dokládá koncentrace již zmíněné mazanice.

Nález nové lokality na k. ú. Březník představuje zatím jedno z nejseverněji trvale osídlených míst v období eneolitu pro oblast Třebíčska, potažmo Vysočiny. Severní část Třebíčska představuje hranici starého osídlení, které se kulturně váže na podunajské nížiny, a kde nalézáme krajinu intenzivně přetvářenou a osídlenou již 8 000 let. Severněji položená oblast Žďárska byla pro tehdejší zemědělské využití méně výhodná, intenzivní osídlení a využití krajiny tam přichází až kolonizací průběhu vrcholného středověku.

V letních měsících roku 2018 provedla spol. Pueblo, o. p. s. záchranný archeologický výzkum na k. ú. Sovínky. Výzkum byl vyvolán výstavbou komunikace pro dvanáct domů. Lokalita se nachází na vyvýšené terase, 280 m n. m. Plocha skrývky pro budoucí komunikaci činila cca 0,5 ha, celkem zde bylo zachyceno 116 objektů datovaných do období eneolitu, doby laténské a doby římské.

Komponenta eneolitická je zastoupena nálezem kostrového hrobu č. 589. Jedinec byl pohřben v ose V–Z, ležel na levém boku, obličej směřoval k jihu. Jedinou hrobovou výbavou bylo kostěné šídlo. Způsob pohřbu je charakteristický pro pohřeb ženy z období kultury se šňůrovou keramikou. Zajímavý nález byl učiněn po vyjmutí ostatků a začištění hrobové jámy.  Byly zde patrné zbytky propáleného podloží, spraše. Zbytky propálení se koncentrovalo ve středu hrobové jámy, zřejmě se jednalo o součást pohřebního rituálu. Komunikace s bohy pomocí ohně či kouře byla a je praktikována v mnoha kulturách.

Nejčetněji zastoupená komponenta na lokalitě náleží do období LTA. Jedná se o nálezy zahloubených domů, zásobních jam a otisků kůlových jam pro nadzemní konstrukce. Ze zahloubených domů č. 532 a 534 pochází nálezy keramiky zdobené geometrickými kolky, tzv. braubašské zboží. V  zásobní jámě č. 524, která obsahovala zbytky velké keramické nádoby z doby laténské, byly nalezeny ostatky minimálně třinácti jedinců. Lebky byly vyskládány do úhledné pyramidy, kolem ní byly uloženy další, především dlouhé, kosti. Zatím pracujeme s hypotézou, že příchozí osadníci z doby laténské v průběhu výstavby vesnice narazili na starší kostrové pohřebiště z období eneolitu a ostatky přepohřbili. Lidské ostatky i výplň objektu, budou zkoumány mimo jiné i pomocí radiouhlíkové metody což nám pomůže objasnit genezi pohřbených jedinců.

Nejmladší zachycenou komponentou reprezentuje zahloubený dům č. 564 ze starší doby římské RA. Z domu pochází několik zlomků keramiky plaňanského horizontu.

Archeologické nálezy získané ze záchranných výzkumů jsou ve fázi laboratorního zpracování. Výsledky přírodovědných analýz a následné interpretační shrnutí předpokládáme do konce příštího roku.

Autor: Mgr. Pavel Hušták, info@pueblo-ops.cz

Před výstavbou komplexu 38 RD na k. ú. Buštěhrad, provedla spol. Pueblo, o. p. s. během léta 2018 záchranný archeologický výzkum.  Komplex nových domů se nachází na mírném SZ svahu, což odráželo značně rozdílnou mocnost nadložních vrstev (0,3–1,5 m).  Na ploše téměř 0,5 ha byl odhalen polykulturní sídelní areál obsahující komponenty z období neolitu, eneolitu, doby bronzové a výrobní areál z období novověku.

Nejstarší nálezy pocházející ze sídlištních jam č. 504, 503 a 519 datujeme do období středního stupně kultury s lineární keramikou. Charakteristické pro toto období je rytá výzdoba – široké pásky vyplněné vpichy. Z objektu č. 504 byl zaznamenán drobný zlomek pryskyřice s nalepenými semeny kamejky lékařské. Ze sousedních zemí pochází doklady užití těchto semen k dekorativním účelům.

Do mladší fáze neolitu, konkrétně do období kultury s vypíchanou keramikou, datujeme sídlištní jámy č. 510, 509, 522 a žárový hrob č. 526. Žárový hrob byl lokalizován v  SZ části plochy a nacházel se v kulturním souvrství. Celkem nález obsahoval dvě nezdobené nádoby hrncovitého tvaru s plastickými výčnělky, mísu zdobenou vpichy s vnitřním ornamentem šachového pole tvořeného pěti čtverci a pohárem zdobeným zdvojenou linií vpichů. Dále hrob obsahoval dva broušené nástroje, kamennou sekyru a teslu.

Komponenta časného eneolitu je zastoupena nálezem hliníku č. 511 a zásobní jámou č. 507, do které bylo vhozeno několik neúplných lidských těl. Z obou zmíněných objektů pocházejí zlomky keramiky náležící do jordanovské kultury, skupiny Jenšten.

Do pozdní doby bronzové, období štítarské kultury, datujeme nálezy ze sídelních jam č. 500, 518, 501 a 508. Jedná se především o nálezy leštěné, tuhované keramiky buď hladké, nebo zdobené pravidelnými žlábky.

Chronologicky nejmladším je nález cihelny, která se skládala z předpecní jámy a samotné pece. Výrobní objekty byly zahloubeny do sprašového podloží. Pec byla navíc vyskládána cihlou. Rozměry těchto objektů činí 5 × 6 m a byly vzájemně propojeny bateriemi pěti ohnišť. Nález cihelny má zřejmě vztah s výstavbou (1699–1705) či přestavbou (1747–1754) buštěhradského zámku.

Autor: Mgr. Pavel Hušták, info@pueblo-ops.cz

Záchranný archeologický výzkum v intravilánu města Velké Meziříčí byl vyvolán záměrem investora připojit objekt k rozvodům zemního plynu. Výzkum proběhl během listopadu roku 2017 a v tomto případě šlo o tzv. ne-investorskou aktivitu (stavebník byl fyzická osoba), veškeré náklady tedy spojené se záchranný archeologickým výzkumem hradila společnost Pueblo, o.p.s. Zájmový prostor archeologického výzkumu se nalézal v intravilánu města Velké Meziříčí v průchodu domu č. p. 85/9 na meziříčském Náměstí.

Výzkum ve Velkém Meziříčí z roku 2017 přinesl další pozitivní doklad přítomnosti archeologických situací na daném území. Pod současným povrchem byla při výkopových pracích odkryta část starší valounové dlažby. Pod touto dlažbou byla zachycena kulturní vrstva. Tato vrstva obsahovala větší množství artefaktů včetně zlomků keramiky datovatelných od 15./16. do 17/18. století. Širší rozpětí vzniku souboru není u tohoto typu depozitu neobvyklé a ukazuje k delšímu trvání depozičních procesů. Na základě souboru lze rámcově datovat i horizont vzniku dlažby – jelikož překrývá vrstvu s nálezy ze 17/18. století, mohlo k jejímu zhotovení dojít nejdříve v tomto období.

Autor: Pavel Hušták, Hynek Švácha (Pueblo, o.p.s.)

Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán záměrem investora provést stavební úpravy zahrnující zemní práce na prostranství bezprostředně sousedícího se zámkem Žďár. Výzkum byl proveden mezi dubnem a květnem roku 2017. Zájmový prostor se nacházel jižně od areálu žďárského zámku, mezi plochami rybníků Konvent a Bránský. Z jižní strany byl areál ohraničen korytem Strážského potoka.

V rámci výzkumu bylo ručně odkryto osm sond, dokumentovány byly navíc čtyři řezy ve výkopech stavby. Byly zjištěny četné doklady přítomnosti kulturního souvrství.

Toto souvrství zřetelně narůstá směrem k areálu zámku. Zatímco profil, který je nejbližší zámeckým budovám, má mocnost přinejmenším 1,5 m (podloží nebylo zachyceno, Obr. č. 1), v nejjižnější sondě nebylo přítomno vůbec.

Kulturní souvrství tvoří souslednost kulturních vrstev. Pojem „kulturní vrstva“ označuje uloženiny kontaminované, či přímo tvořené odpadem vznikajícím dlouhodobějším osídlením lokality. Tyto vrstvy mají zpravidla zřetelně „horizontální“ a poměrně homogenní charakter díky postupnému roznášení do širší plochy způsobeným erozními procesy. Část uloženin je klasifikovaných jako „navážka“. V tomto případě se jedná o intencionálně, zpravidla jednorázově, deponovanou zeminu. Typicky se jedná o stavební odpad (smísený se zeminou) a mohou obsahovat více odlišných příměsí. Často bývá účel navážky vyrovnání terénu. Nárůst mocnosti kulturního souvrství včetně navážek tedy koreluje s klesající vzdáleností k sídelnímu areálu, jímž je v tomto případě zámek (dříve klášter) Žďár.

Na mapě stabilního katastru z roku 1835 je severní část lokality (přilehlá k zámeckému areálu) označená jako zahrada; jižnější část jako „mokrá louka“ (Obr. č. 2). Nejsou přítomny žádné budovy, což odpovídá výsledkům výzkumu, který nezachytil žádné pozůstatky konstrukcí dřevěných ani zděných konstrukcí (vyjma recentních inženýrských sítí). Je však třeba poznamenat, že se plošný archeologický průzkum týkal pouze malé části parcely.

Zjištěná chronologie se potýká s omezeným množstvím datovatelných nálezů z určitých částí souvrství. Nejstarší zlomky keramiky lze datovat již do 13. století, v jehož 2. polovině byl žďárský klášter vystavěn, jsou však přítomny jen jako rezidua v uloženinách jasně datovaných převažujícím, výrazně mladším, keramickým materiálem. Shodu relativního stáří uloženin a z nich získaných artefaktů lze pozorovat na úseku mezi sondou 1 a 2. V relativně nejstarší vrstvě 113 byl nalezen zlomek datovatelný do 16. stol.; v následující vrstvě 112 zlomky datovatelné do 17.–18. stol.; překrývající vrstva 111 nálezy postrádá, ovšem další vrstva, interpretovaná jako navážka, 110 jich naopak obsahuje značné množství, a to ze 13., 15./16., 17. a 18. století. Uloženinu datují nejmladší nálezy, dá se tedy předpokládat, že pochází z doby barokizující přestavby bývalého kláštera. Při přestavbě jistě došlo k narušení historických terénů, z nichž zřejmě pochází starší zlomky, a promíchaná zemina byla posléze přemístěna do současné polohy. Podobné složení materiálu lze pozorovat i na následující vrstvě 109, kde ovšem naznačuje nález mince z r. 1970 recentní původ, nelze však vyloučit její infiltraci do starších terénů např. působením bioturbace.

Nejvýraznějším konkrétním movitým nálezem z lokality je zlomek tzv. loštické keramiky. Tato keramika se vyznačuje vysokou tvrdostí výpalu a povrchem pokrytým puchýřky, způsobených uvolňováním pyritu z grafitové hlíny při pálení. Vyráběna byla v moravských Lošticích od konce 14. zhruba do poloviny 16. století a rozšířila se široce po Evropě, jak dokládá i její vyobrazení na triptychu Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche z roku 1503/1504.

Autor: Pavel Hušták, Hynek Švácha (Pueblo, o.p.s.)

Od roku 2011 provádí společnost Pueblo, o. p. s. záchranné archeologické výzkumy v areálu cukrovaru Dobrovice. V roce 2017 byl výzkum vyvolán plánovanou výstavbou nového technologického provozu cukrovaru. Na skryté ploše o rozměru cca 2000 m², bylo identifikováno 38 kůlových a sloupových jam a dva sídlištní objekty.

Archeologický výzkum zachytil nejspodnější partie kůlových jam zahloubených často pouze několik centimetrů. Částečná zachovalost archeologických terénů neumožnila významnější identifikaci jednotlivých nadzemních konstrukcí. Výjimku tvoří dvě čtveřice kůlových jam orientovaných ve směru SV–JZ, které tvoří zřejmě pozůstatek dlouhého domu. Zachycené osy byly rozpoznány v délce cca 15 m (Obr. č. 2).

Nejvýraznější objekt představuje sídlištní jáma kruhového půdorysu o průměru 1,2 m. Ve spodní části objektu se nacházela dvě torza nádob (Obr. č. 4), které datujeme do období eneolitu, resp. kultury kulovitých amfor.

Ze všech zjištěných objektů byly odebrány vzorky na proplavení, ze čtyř objektů se podařilo získat dostatečné vzorky pro radiokarbonovou metodu datování.

Výzkum z roku 2017 navazuje na II. etapu archeologického výzkumu z roku 2014, kdy byl cca 200 m SZ od zkoumané plochy identifikován polykulturní sídelní areál únětické kultury a kultury nálevkových pohárů.

Autor: Mgr. Pavel Hušták

Během letních měsíců roku 2017 proběhl záchranný archeologický výzkum před stavbou Digitalizačního centra Knihovny AV ČR na k. ú. Jenštejn. Areál Knihovny se nalézá v historickém intravilánu obce, v bývalém Strachově statku č. p. 25.

Na ploše budoucí stavby (cca 300 m2) se nacházel sklad, původní terén byl tedy v minulosti již z části odtěžen. Po mechanické skrývce bylo identifikováno 22 zahloubených objektů, z nichž 2 nápadné koncentrace interpretujeme jako pozůstatky dřevěných konstrukcí – domů (Obr. č. 1).

Domy byly orientovány ve směru sever – jih, rozměr činil cca 6,5 m x 3,5 m (Obr. č. 2).

Na severní straně byl u obou domů umístěn loch (zásobní jáma) o průměru 1,5 m (Obr. č. 3).

Jeden z uvedených lochů obsahoval množství skořápek a zbytky větší nádoby. V půdorysu domů se nenacházely žádné sloupové jámy, ani zbytky kamenné podezdívky. Zachované kolmé hrany objektů a podélné žlaby zahloubené do sprašového podloží naznačují, že se mohlo jednat o domy srubové konstrukce.

Z identifikovaných objektů (Obr.č. 4) pochází množství archeologických nálezů předběžně datovaných na přelom 15. – 16. století (Obr.č. 5, 6, 7). Nejčetnější nálezy tvoří kuchyňská keramika, dále zvířecí kosti, mazanice a zlomky skla. Z kovových nálezů převažují železné hřebíky a skoby, dále několik kusů bronzových špendlíků. Minimálně jsou zastoupeny nálezy kachlů.

Zjištěné archeologické situace se nacházejí necelých 100 m od hradu Jenštejn. Hrad byl založen v polovině 14. století. Během 16. století byl hrad již v úpadku a často měnil majitele. Od 30. let 16. století dochází k založení 14 gruntů, jejichž půdorysy jsou dodnes patrné a tvoří jádro obce soustředěné kolem půlkruhové návsi. Jedním ze 14 gruntů je i již zmíněný Strachův statek (Obr č. 8).

Autor: Pavel Hušták (Pueblo, o.p.s.)

V měsíci březnu roku 2015 proběhl v obci Hradištko záchranný archeologický výzkum, vyvolaný výstavbou zpevněných ploch na místní návsi. Zájmové území se nachází cca 150 m jižně od zaniklého hradu, který byl poprvé zmíněn k roku 1299. Hrad na Hradišťku (původní název neznáme) byl vybudován na mírném návrší, ze třech stran chráněném řekou Cidlinou. Jádro hradu je lokalizováno v dnešní zástavbě do dvora č. p. 30. Hrad byl označen jako pustý už k roku 1517 a dnes po něm již nejsou v terénu viditelné pozůstatky.

O to větší překvapení přinesl výzkum v letošním roce, kdy byl v šíři komunikace objeven val, zahloubený příkop chránící jižní část ostrožny. Vzhledem k charakteru nálezů, které datujeme do období 13.–15. století, lze výstavbu příkopu ztotožnit s hradem, který zde stával ve vrcholném středověku. Tento příkop, vzhledem ke značné přírodní depresi označoval jeho nejjižnější část. K dalším zajímavým nálezům rozhodně patří dva zahloubené objekty-domy či hospodářské stavby, které rovněž tvořily zázemí hradu.

Kromě nalezených památek z období vrcholného středověku, archeologický výzkum přinesl doklady o osídlení daleko starším, a to v době římské (3. stol. n. l.), dále z halštatského období (cca 6. stol. před n. l.), dále osídlení z období tzv. únětické kultury (cca 2 000 před n. l.) a nejstarší doložené osídlení z období eneolitu, který trval v rozmezí 4.–2. tis. před n. l.). Nálezy, především keramických zlomků, pocházejí především již z přemístěných situací, což je dáno četnou stavební činností na lokalitě. Výše uvedené nálezy svědčí o významné polykulturní lokalitě, která byla odedávna vyhledávána pro její vhodnou polohu.

Artefakty získané ze záchranného archeologického výzkumu byly laboratorně zpracovány, terénní dokumentace byla zdigitalizována a osteologický materiál a malakofauna byly poslány na odbornou analýzu. Archeologické situace byly dále interpretovány. Nálezy získané z výzkumu v Hradišťku II byly uloženy v Polabském muzeu Poděbrady.