Záchranný archeologický výzkum v roce 2012 byl vyvolán výstavbou souboru bytových domů a komunikace na parc. č. 567/28, 567/29, 567/17 a volně navazoval na předchozí etapy výzkumu v roce 2011. Zájmové území se rozkládá na mírném JV svahu pod obcí Jinočany, terén se uklání směrem k Jinočanskému potoku a rozkládá se v nadmořských výškách 340 až 360 m n. m. Výzkum identifikoval pokračování sídelního areálu zemědělské osady z mladší doby železné LTC.
Exkavace zahloubené zemnice č. 613, datované do LTB.
Kromě množství sídelních objektů bylo na sídlišti zachyceno dalších sedm zahloubených laténských domů. Ve čtyřech zahloubených objektech – domech nebyly nalezeny stopy po otopném zařízení, zřejmě tedy měly jinou než sídelní funkci. Půdorysy domů byly ve všech případech obdélné, orientace JZ – SV. Na ploše E se podařilo zachytit palisádový plot v délce cca 30 m, který snad vymezoval sídelní areál či jeho část (dvorec?). Další identifikovanou komponentou byl nalezený hliník oválného půdorysu z halštatského období HaD2,3 o rozměrech cca 12 × 6 m. Celkové vyhodnocení výzkumu bude možné až po začlenění geofyzikálních a environmentálních dat, které jsou momentálně ve fázi zpracování.
Exkavace tzv. hliníku, datovaného na základě nálezů do HaD.
Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Benešov byl vyvolán záměrem investora, výstavbou nového depa České pošty, s. p. Plocha archeologického výzkumu se nacházela v ulici Pod Lihovarem na par. č. 2203/1 na mírně svažitém terénu se sklonem k severovýchodu v nadmořské výšce od 350 do 360 m n. m. na k. ú. Benešova u Prahy. Ze západní a severní strany je lokalita obtékána ve vzdálenosti do cca 100 m levostranným přítokem Benešovského potoka.
Exkavace kulturního souvrství, celkový pohled.
Záchranný archeologický výzkum prokázal intenzivní osídlení v těsné blízkosti zájmového prostoru v rozmezí 13. – 14. stol., jak dokládá plošný nález deluviálních sedimentů, (tzv. kulturního souvrství) o mocnosti cca 0,5 m v JV části plochy obsahující množství zlomků keramického materiálu. Archeologický výzkum v roce 2012 prokázal intenzivní sídelní funkci v nejbližším, výše položeném prostoru (dnes skladovací a průmyslový areál), v rozmezí 13. – 14. století. Zřejmě se zde jednalo o suburbium historického jádra města Benešov, vzdáleného od centra cca 300 m.
Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Neveklov byl vyvolán záměrem investora revitalizovat prostor obchodního centra, které zůstalo nedokončeno od devadesátých let 20. stol. Výzkum byl prováděn na jediném, v minulosti nezasaženém místě, a to při výstavbě parkoviště budoucího centra, parc. č. 33/7 a 33/1. Záchranný archeologický výzkum při revitalizaci plochy navazující v J části na Náměstí Jana Heřmana, přinesl ojedinělé doklady sídelního areálu již od 13. století (především se jednalo o redeponované, reziduální zlomky keramiky).
Exkavace kulturního souvrství, celkový pohled.
Vrcholně středověké doklady osídlení též dokládá dnes již barokizovaný kostel sv. Havla, který se nachází v těsné blízkosti zájmové plochy archeologického výzkumu. Pozůstatky vrcholně středověké stavby dnes dokládají pouze nalezené fragmenty kamenických prvků v obvodové zdi dnešního kostela. Archeologický výzkum dále prokázal intenzivní urbanistický vývoj na předmětné ploše od 16. stol., který lze dát do souvislosti s povýšením Neveklova na město a s ním související rozsáhlou stavební činností v prostoru dnešního náměstí.
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán záměrem investora vybudovat golfové hřiště včetně technického a klubového zázemí. Celková rozloha golfového areálu je 108,7 ha z toho 71 ha činí vlastní hrací hřiště. Součástí areálu budou i lesní pozemky o celkové rozloze cca 37 ha a rybník Debrný. Předmětná plocha archeologického výzkumu se nachází na bývalém okrese Benešov u Prahy na katastru obcí Pyšely a Nespeky. Předmět archeologického zájmu krajině vymezuje v severní části Pyšelský potok, západně je ohraničena korytem Mokřanského potoka. Jižní část zájmového území uzavírá vrh Žebrov (364 m n. m.), východní část vymezuje vrh V hoře (370 m n. m.) a Obora (395 m n. m.).
Po dobu trvání terénních prací byl na lokalitě intenzivně prováděn archeologický výzkum formou dohledu. Archeologický dohled nezaznamenal nemovité archeologické situace na předmětných plochách. Povrchovým sběrem bylo z vrstvy ornice získáno celkem 6 pytlíků keramiky. Nejstarší byla kvalitně redukčně vypálená, tuhovaná keramika datovaná do 15. – poč. 16. století. Dále byla v souboru zastoupena jednostranně glazovaná keramika, které bylo možné datovat do 17. – 18. století. Z prostoru staré úvozové cesty (kolem šibenice směrem k Nespekám) pochází nález mince pražského groše ze začátku 15. stol. Nálezy byly soustředěny ve vrstvě ornice. Nálezy keramiky se na lokalitu dostaly druhotně, vyvezené v souvislosti se zemědělsko – technickými pracemi (např. hnojení polí) v rozmezí od 15 do 18. století. Nález mince z prostoru úvozové cesty, dokládá užívání komunikace nejpozději od počátku 15. století.
Rekonstrukce a podoby dosud stojících staveb šibenic. (Rekonstrukce Bečovské šibenice, Zdroj: T. Wizovský, NPÚ Plzeň a Šibenice v Horním Slavkově, současný stav, Zdroj: L. Drahota).
Prostor bývalé šibenice nebyl přímo zasažen stavební činností, jeho prospekce byla řešena samostatně. Na nejvýše položené poloze na vrchu Šibenice jsou dodnes patrné kamenné destrukce základů zdí pocházející ze stavby šibenice. Nalezené destrukce kamenů nepocházejí na základě měření magnetické susceptibility z místního geologického podloží, ale byly na stavbu konstrukce šibenice přivezeny.
Významný nález též představuje z části zasypaná jáma (2 × 2 m) vyzděná z nasucho kladených kamenů. Jedná se zřejmě o hromadný hrob na pochování popravených odsouzenců. Vzhled šibenice nelze s určitostí stanovit bez terénního archeologického výzkumu. Pro předběžnou rekonstrukci však můžeme vycházet z dosud zachovalých staveb.
Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Domašín byl vyvolán záměrem investora – výstavbou kanalizace, která svým rozsahem zasáhla celý intravilánu obce. Výzkum prokázal starší fázi rezidenčního dvora – tvrze, který byl v historii vymezen oproti zástavbě v intravilánu Domašína i příkopem.
Profil stratifikovaných arch. situací obsahující nálezy kachlů.
Zánik původní fáze (snad i původní stavby), která byla prostorově vymezena, lze předběžně datovat na základě archeologických nálezů (datace výplně příkopu) na přelom 15. a 16. století. Souvislost s výše uvedeným objektem může mít i rozsáhlý nález požárové vrstvy v horní části náměstí, jež obsahovala nálezy vysoce kvalitních figurových kachlů z 2. ½ 15. stol. Tyto specifické nálezy nám dokládají přítomnost prohusitské (kališnické) vrchnosti, včetně její rezidence (tvrze či dvorce) ve druhé polovině 15. století.
Figurální kachel s vyobrazením řečníka (kněze) s kalichem a hostií, Domašín 2. ½ 15. stol, (interpretace: V horní části se nachází podávající ruka z oblaků, symbolické přijetí na nebesa do ráje, dále kalich s hostií jako symbol pravé víry Kristovy, jednoznačný husitský symbol. Motiv provází propojení jednotlivých motivů řetězy (pevnost ve víře?), jeden řetízek vystupuje z plamenů (snad hranice Husova), centrální motiv se bohužel nedochoval. Dolní postava má dle ubíhajících ramen mírně rozpažené ruce– jedná se o rétorický postoj – gesto řečníka (kněze).
Záchranný archeologický výzkum „Nupaky – administrativní a skladovací budova“ byl vyvolán záměrem investora výstavbou výrobní a administrativní budovy a terénních úprav. Výzkum byl prováděn na stavbou ohrožených plochách v jarních měsících roku 2012.
Archeologický výzkum na parc. č. 81/443 a 81/439 v k. ú. v obci Nupaky zachytil zlomky keramického materiálu z 17. – 18. stol. Vzhledem k jejich značné fragmentárnosti a místě nálezů (orniční vrstva), jsou zřejmě změny způsobeny intenzivním zemědělským obděláváním polí. Součástí obděláváním polí bylo ve vrcholném středověku i jejich hnojení (a tím pádem docházelo k transformacím odpadového materiálu). Lze tedy konstatovat, že prostor budoucí výstavby byl intenzivně zemědělsky využíván (orba) v 17. –18. stol. Absence mladších či starších nálezů může mít souvislost s vodním režimem blízké vodoteče, která mohla v určitém období způsobit nevhodné podmínky (podmáčení plochy) pro intenzivní zemědělství (pole).
Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Výčapy byl vyvolán záměrem investora – výstavbou kanalizace a ČOV. Zásahy do archeologických terénů představovaly především liniové výkopy pro gravitační kanalizaci a kontrolní šachty.
Archeologický výzkum v roce 2012 dokumentoval rozsáhlé a velmi dobře dochované archeologické situace v k. ú. Výčapy. Odkryté archeologické situace prokázaly intenzivní užívání zájmového prostoru v době železné HaD/LTA, z historického období pocházejí nálezy datované od 12. stol. po současnost. Archeologický výzkum doložil existenci kulturní vrstvy z 12. století v prostoru nově budované čerpací stanice odpadních vod na parcele č. 797 a 800 v JV části extravilánu obce. Uvedený poznatek svědčí o rozptýlené sídlištní struktuře v bezprostřední blízkosti Štěpánovického potoka, která byla ve 13. století koncentrována do dnešního centra obce Výčapy.
Dřevěné roubení odhalené v hloubce cca 2 m v sondě č. 10 (dendrochronologické datum, pokácení kmene, rok 1713).
Výkop v sondě S10, jež byla umístěná v prostoru návsi, odhalila dřevěnou roubenou konstrukci, kterou interpretujeme jako bednění hráze vodní nádrže. Zde bylo pomocí dendrochronologické analýzy získáno datum pokácení stromu odebraného z nalezené konstrukce (k roku 1713).
Záchranný archeologický výzkum v k. ú. Bobrová byl vyvolán záměrem investora, výstavbou kanalizace a ČOV. Zájmové území intravilánu obce Bobrová je situováno v tzv. Bobrovské pahorkatině. Z regionálně geologického hlediska se zájmová oblast nachází v Bítešské vrchovině. Bítešská vrchovina je součástí geomorfologického celku Křižanovské vrchoviny a nachází se v její severovýchodní části.
Archeologický výzkum v roce 2012 dokumentoval sídelní, výrobní a pohřební areál v k. ú. Bobrová. Odkryté archeologické situace prokázaly intenzivní užívání zájmového prostoru od 12./13. stol. po současnost. Výzkum prokázal velmi dobře zachovalé archeologické situace v celé ploše historického centra Horní i Dolní Bobrové (což je třeba respektovat při budoucích stavebních pracích), dále určil nejstarší koncentraci osídlení lokalizovanou v blízkosti kostela sv. Petra a Pavla (12./13. stol.), kde byla také prokázána existence hřbitova 13./14. stol. – 18. stol.
Hrob 900 v sondě S3.
Na základě výrobního odpadu se podařilo prokázat specializovanou dílnu na zpracování kostí a rohože z období vrcholného středověku. Velmi zajímavou složku archeologických nálezů tvoří specializované výrobky, importované zboží, kde můžeme sledovat jeho distribuci v minulosti. V případě Bobrové byl prokázán nález tzv. berounského zboží (přelom 16. a 17. stol.), tuhové zásobnice (13. stol.) a bronzového medailonku pocházejícího ze Staré Boleslavi (18. stol.).
Části výbavy hrobu 900 v sondě S3. Amulet – lidská figurka tvořená z jednotlivých, kostěných částí (inv. č. JiA63/12/1602).
Záchranný archeologický výzkum v památkově chráněné zóně byl vyvolán záměrem investora, Římskokatolickou farností ve Velké Bíteši, opravou schodiště u severní strany kostela sv. Jana Křtitele v intravilánu sakrální tvrze.
Lokalizace sondy u schodiště kostela sv. Jana Křtitele.
Způsob záchranného archeologického výzkumu spočíval v dokumentaci již vykopané sondy. Po předpokládaném pozitivním prokázání archeologických situací byla provedena metodologicky dokumentace, která spočívala v očíslování profilů, zavedení stratigrafických jednotek, nafocení, ovzorkování a zkreslení ke geodeticky zaměřené ose.
Kostel sv. Jana Křtitele.
Významným zdrojem získaných informací nám reprezentují nalezené artefakty. Přes široký časový rozptyl nalezených, především keramických artefaktů (14. – 19. stol.) pochází nejčetnější nálezy do přelomu 15. a 16. stol. Zvýšená četnost nálezů z tohoto období může mít spojitost s výstavbou komplexu opevnění, které vždy doprovázely četné terénní úpravy.
Záchranný archeologický výzkum v ul. U Fryšávky a Panská byl vyvolán záměrem investora provést kabelizaci kNN. Plocha archeologického výzkumu se nachází v bývalém okrese Žďár nad Sázavou v katastru obce Jimramov. Stavba je realizována na par. č. 189/4, 1199/1 a je součástí památkové zóny. Záchranný archeologický výzkum při liniovém výkopu pro kabel NN v ulici U Fryšávky přinesl doklady intenzivního osídlení tohoto prostoru od 14. století. Na profilu výkopu byly dokumentovány středověké situace a odpadních vrstev organogenního charakteru. S velkou jistotou můžeme konstatovat, že v okolí plochy výzkumu již od hloubky 0,3 m pod současným povrchem terénu jsou i nadále zachovány neporušené archeologické situace, které jsou pouze konzervovány vrstvou novověkých úprav.
Výkop pro kabel kNN, kde byly dokumentovány středověké situace a odpadní vrstvy organogenního charakteru.
